Setkání se stávajícím a budoucím synodním seniorem ČCE

Daniel Ženatý, který letos končí svoji šestiletou službu synodního seniora, zavzpomínal na své počátky nejen v této pozici, ale i na dobu, kdy byl ordinován na kazatele. “Ten tlak třeba i před maturitou na mě nebyl tak velký. Protože jsem byl z farářské rodiny, zřejmě to vedení školy si nějak řeklo: ‘Co se dá dělat, ten už je ztracenej,, tak ne, na mě netlačili,” vzpomíná a dodává, že když svůj záměr studovat teologii oznámil jeho spolužák Jan Nohavica, byl Nohavicova otce vyvinut takový tlak, že jej musela odvézt záchranka.

Nově zvolený synodní senior Pavel Pokorný zase zmínil své působení na Trutnovsku: “Na Trutnovsko jsem šel moc rád. (...) Po příchodu mě překvapilo, že osudy lidí jsou stále poznamenány tím, že to jsou Sudety. A taky jsem zjistil, že vlastně tím, že do toho kraje přišli lidé z různých koutů a záhy udeřila komunistická diktatura, mezi těmi lidmi panovala obrovská nedůvěra. Viděli jsme, že na konci 80. se pořád stává, že lidi přijdou do kostela a po bohoslužbách se rozprchnou a baví se spolu.”

“Spolu (se synodním kurátorem) neseme odpovědnost - dá se říct - za všechno, co se v církvi děle. Samozřejmě nemůžete říct “To mě nezajímá.”, je to dohled na sbory, na pracovníky, na vyznání církve. V praxi je to taky hodně zastupování církve, reprezentace. A při tom všem návštěvy sborů,” vysvětluje funkci synodního seniora Daniel Ženatý. Pavel Pokorný k tomu dodává, že se těší na spolupráci s třemi novými kolegy z šestičlenné synodní rady: “To mi připadá důležité. Dost dobře nejde, abych já, nebo my tři, co tam jsme teď, se rozhodli, jak to bude, a ty nové postavili před hotovou věc.”

Jak vnímal Daniel Ženatý službu vězeňského kaplana? A co si Pavel Pokorný odnesl ze studií v USA? Celý rozhovor poslouchejte v audioarchivu.

foto: Kateřina Rózsová, Radio Proglas 2021