Scénář Knihovničky z neděle 10. října 2007

Filosofie je záležitost, která se netýká jen odborníka. Jakkoli podivné se to totiž může zdát, není patrně člověka, který nefilosofuje. Anebo má každý člověk v životě přinejmenším okamžiky, kdy se filosofem stává. To je pravda především u našich přírodovědců, historiků a umělců, kteří se obvykle všichni dříve nebo později zabývají filosofií.

Tím ovšem neříkám, že se tak lidstvu prokazuje nějaká významná služba; knihy filosofujících laiků – ať už jsou to slavní fyzikové, básníci nebo politici – bývají většinou špatné a obsahují až příliš často dětinsky naivní a většinou scestnou filosofii. To však je tu vedlejší věc. Důležité je, že všichni filosofujeme, a jak se zdá, všichni filosofovat musíme.

Možná patříte k těm, jimž pojem „filosofie“ znechutila školní výuka, v níž se – alespoň na nejednom gymnáziu – omezena na jediný půlrok nahrazuje filosofie dějinami filosofů, tedy učením se čemusi, co připomíná telefonní seznam. Možná vás od většího zájmu o filosofické myšlení odradily katedry marxistické filosofie a vědeckého ateismu. A snad patříte k těm, jež zastrašila slova svatého Pavla o tom, že „filosofie je jen klam a mam“. Ale pokud vás napadlo, že filosofie je přece jen něco víc než to, co se provozuje těžknoucím jazykem po pátém pivu, jste na dobré cestě. Vy ostatní, prosím, neutíkejte od přijímačů, přestože jste se právě dozvěděli z úvodních slov, že také – proti své vůli – filosofujete. Ostatně:

…již Aristotelés uváděl proti odpůrcům filosofie argument: buď člověk filosofovat má, nebo nikoli; nemáme-li však filosofovat, pak jenom ve jménu nějaké filosofie! I když tedy filosofovat nemáme, filosofovat přece jen musíme.

Tato a úvodní slova pocházejí z útlé knížky jménem Cesty k filosofickému myšlení. Bedlivé čtenáře listu Kolosanům můžeme ubezpečit, že její autor Józef Maria Bocheński je dominikánský kněz.

Pakliže jste dosud žili v představách, že filosofie je zcela nudná a nezáživná duševní zátěž, toto dílo vás bezpochyby vyvede z omylu. Dovolíme si pochybovat, že by se vám v současné době mohl dostat do rukou lepší a záživnějším způsobem psaný návod, jak si poradit se seriózní a přitom zábavnou vědeckou disciplínou, jíž filosofie bezesporu je.

Zapomeňte na plané memorování cizojazyčných jmen, letopočtů a knižních titulů. Tato knížka se vás pokusí naučit přemýšlet, jak již sám název napovídá. A právě správné a důsledné používání zdravého rozumu je prvopočátkem veškeré filosofie.

Neboť filosofie není nic jiného než lidský rozum uplatňovaný bez jakýchkoli výhrad, bez omezení a s veškerou silou, které jsme schopni, abychom vysvětlili svět.

Józef Maria Bocheński ve svém díle jasně a srozumitelně prochází nejdůležitější témata filosofie: zákon, poznání, pravda, myšlení, hodnota, člověk, bytí, společnost a absolutno. Poslední jmenovaná kapitola pak čtenáře dovádí na samé hranice filosofie. Co je za nimi – to už je otázkou víry. Ale dojít až k těmto hranicím, to stojí přece jen jisté úsilí. Bocheńského kniha může napomoci tomu, aby bylo ve vašich silách tuto námahu vynaložit.

Každopádně lze předpokládat, že toto dílo, tato procházka pestrou krajinou lidského ducha – filosofujícího ducha – probudí či povzbudí zájem o filosofii. Pak bezpochyby rádi sáhnete po dalším titulu, jehož je Józef Maria Bocheński autorem. Nese název Slovník filosofických pověr.

Pověrou zde Bocheński myslí nikoli hrůzu z černých koček nebo pátků třináctého, věštění z kávové sedliny nebo klepání na dřevo „pro jistotu“, nýbrž zakořeněné předsudky, stokrát omílané omyly, které ovládají naše myšlení a vytvářejí zavádějící myšlenková schémata. Jedním z takových předsudků je mylné pojetí či odpor k samotné filosofii. Ale za zmínku jistě stojí i to, co v tomto Slovníku filosofických pověr najdeme pod heslem metafyzika:

Lidé mnohdy hovoří o metafyzice s pověrečným strachem. Za metafyzické tvory považují například upíry a přirozeně se jich zmocňuje třesavka, jakmile jim někdo začne vyprávět něco o metafyzice.

Filosofové však chápali metafyziku jinak, jmenovitě jako disciplínu, která se zabývá mimozkušenostními objekty, jež se podle významu tohoto slova nalézají za smyslovou zkušeností.

Metafyzické uvažování patří ve sféře myšlení k tomu nejsložitějšímu a nejobtížnějšímu, co známe. Abychom zde měli vůbec nějakou šanci na úspěch, je třeba umět zacházet s velice rafinovanou matematickou logikou.

Tak prosím. Pro mnohého člověka to může být překvapením. A teď si ještě představte, jak nápaditě, vtipně a trefně Bocheński rozebírá další klíčová témata, kolem nichž se nakupil balast pověr a nesprávných představ – namátkou uveďme například toleranci, demokracii, rasismus, humanismus, logiku, vědu, víru nebo lidskou duši a představy o její nesmrtelnosti.

Není zde prostor, abychom se těmto otázkám věnovali podrobně – již to za nás lépe udělal Józef Maria Bocheński ve svém Slovníku filosofických pověr. Prolistujete-li touto knihou, zajisté vás překvapí, zaujme a pobaví. A třeba i přiměje k tomu, aby se postavil spolu s autorem postavil bok po boku v boji proti filosofickým pověrám. Jelikož:

…doba je taková, že každý, kdo je toho schopen – a právě dnes víc než kdykoli předtím – má neoddiskutovatelnou povinnost proti pověrám bojovat. Filosof je obrazoborec z povolání, přímo hubitel předsudků a pověr. Jeho hlavní úlohou je odvalovat balvany a bořit překážky, které stojí v cestě otevřenému poznání a vidění světa.

Obě knihy Józefa Marie Bocheńského vydalo v edici Reprint nakladatelství Academia v Praze; Cesty k filosofickému myšlení roku 2001, Slovník filosofických pověr již roku 2000.