Na dřeň se Stanislavem Balíkem: Není jedno, co si myslíme a jak žijeme
Vedoucí pozice mu dělají dobře, i když přiznává, že jsou občas svůdné. Důraz ve výchově studentů i mladých skautských vedoucích klade hlavně na laskavost a důslednost, snaží se u nich hledat nadšení a nadání, zároveň ale dodává, že za rozvoj svých hřiven je zodpovědný každý sám. O vedoucích pozicích, výchově i výzvách pro dnešní mladé lidi mluvíme v novém dílu pořadu Na dřeň se Stanislavem Balíkem.
„Ze všech svých rolí jsem nejraději člověkem. Všechno, co dělám, dělám rád,“ odpovídá Balík na otázku, v jaké ze svých rolí je nejspokojenější. Známý politolog totiž kromě své pedagogické a vědecké práce taky vede z pozice děkana Fakultu sociálních studií Masarykovy univerzity, známý je i jako skautský vzdělavatel, pravidelně totiž s přáteli pořádá kurzy tzv. Jesenické lesní školy a připravuje na nich mladé skauty a skautky na role vychovatelů dětí a mládeže.
„Vychovatel je ten, kdo ukazuje, že život je krásný, že tomu lze uvěřit, do života vejít a převzít zodpovědnost. Je to role motivátora, někoho, kdo ukáže, jak jde o věcech přemýšlet, jak jde žít život,“ popisuje Balík, kterému ve skautském prostředí nikdo neřekne jinak než přezdívkou Ježek, a dodává: „Snažím se přesvědčit skautské vedoucí, aby neodcházeli od dětí, aby jim věnovali svůj vzácný mladý čas. Je to úžasná věc a mění tím svět, když vytváří prostředí dobrého skautského oddílu pro jednoho nebo dva, kteří nemají lepší prostředí nebo nic pěkného, hlubokého nezažijí v rodině. Když se to povede, je to obrovská věc, která mění dějiny. Není to fráze, opravdu v to věřím, věřím v úlohu osobnosti v dějinách.“
Jak by se podle něj měl chovat člověk ve vedoucí pozici? Co dělá proto, aby v mladých lidech nevyhaslo světlo nadšení? Lze žít dokonale poctivý a pravdivý život? A co je dnes pro mladé lidi největší výzvou?
Poslouchejte celý rozhovor se Stanislavem Balíkem na Proglasu ve čtvrtek v 16:00 nebo kdykoliv později v podcastových aplikacích.
foto: archiv Stanislava Balíka
Související články
Na dřeň s Bárou Hrzánovou: Bez víry není vnitřní svoboda
Herečku a zpěvačku Barboru Hrzánovou jsem poprvé viděla už jako malá na představení Hrdý Budžes, které se mi nikdy neomrzí. Po několika letech jsem se s ní setkala na demonstracích, kde mě zaujal její zápal pro spravedlnost a morálku. Ale taky mě překvapilo, že se jako herečka, zvyklá vystupovat před tisíci lidí, zdráhala na závěr protestu zazpívat českou státní hymnu. Nejsou to totiž jen noty a slova, jak sama říká. S vnitřní svobodou také úzce souvisí její cesta víry, která byla pestrá a nakonec ji dovedla zpět ke křesťanství.
Na dřeň s Markétou Seluckou: Je to na nás, musíme změnit svět!
Začínala jako pekařka, dnes je z ní advokátka se zkušeností s pozicí děkanky Právnické fakulty Masarykovy univerzity. Je známá jako energická žena, často a ráda se směje. Zápal, se kterým mluví o právu a spravedlnosti, o svých studentech nebo o Bohu, by jí mohl leckdo závidět. Hostem pořadu Na dřeň byla profesorka Markéta Selucká.
