Církevní dějiny v zrcadle času II. – 5. díl
Zveme vás k poslechu pátého dílu vzdělávacího cyklu Církevní dějiny v zrcadle času II. U mikrofonu opět přivítáme církevního historika Teologické fakulty Jihočeské univerzity Martina Weise - tentokrát se zabýváme osobnostmi papežů Pia X., Benedikta XV. a době, ve které žili.
V našich předchozích setkáních jsme hovořili o postavě rakouského císaře Františka Josefa I., hovořili jsme o poměrech, které panovaly v Rakousku-Uhersku a také o vztahu státu a církve. Jedním z diskutovaných témat tehdejší doby byl modernismus. A právě problematikou modernismu, jakožto jistou formou hereze, se zabýval papež Pius X., vlastním jménem Giuseppe Melchiorre Sarto. V tomto pořadu se blíže seznámíme s jeho postavou a způsoby, kterými bojoval proti modernismu
Roku 1884 papež Lev XIII. jmenoval Giuseppeho Sartoa biskupem v Mantově. Byla to diecéze, která se ocitala v nesnadné situaci. Byla zde velice rozšířena chudoba a musel se rovněž potýkat s antiklerikalismem. V diecézi žilo velké množství chudých lidí a myšlenky antiklerikalismu, které poukazovaly na hříchy bohaté církve, tak nacházely živnou půdu. Jak se s těmito proticírkevními náladami vyrovnával?
Dalším velkým tématem, který poznamenal závěr pontifikátu papeže Pia X., bylo vypuknutí první světové války. Přestože Pius X. adresoval několik dní před svou smrtí všem stranám svůj list, v němž volal po míru, jeho hlas nebyl vyslyšen a mocnosti po známém sarajevském atentátu roku 1914, rozjely kola válečné mašinérie. S tímto problémem se musel potýkat další z papežů: Benedikt XV., vlastním jménem Giacomo della Chiesa.