Magdazín 12. 12. 2008, novinky z Portálu

Guy Gilbert

Evangelium podle svatého lotra

Guy Gilbert, známý francouzský vychovatel delikventní mládeže, vydal ve Francii téměř dvacet knih. Tato kniha, jedna z jeho posledních, dostala v roce 2004 Cenu spirituality dneška. Východiskem každé kapitoly je krátký úryvek z evangelia, od kterého se odvíjejí úvahy s názory na současné události a život, duchovními myšlenkami, podněty k rozjímání a utvoření životních postojů i se zkušenostmi ze života s mladými problematickými lidmi, zkušenostmi z jeho působení třeba ve vězení i z jeho vychovatelské činnosti mezi narušenou mládeží.   

Kniha je určena čtenářům se zájmem o spiritualitu a pro ty, kdo se zajímají o sociální a duchovní působení církve v prostředí delikventní mládeže, která žije na pokraji společnosti.

V  Portálu vyšly knihy Bratr vyvržených (1993), Až do krajnosti (1994), které se ¨tkávaly vždycky s velkým zájmem.

Ukázka :

Věty, které pozvedají a někdy zachraňují

Naslouchání Duchu svatému

A já požádám Otce a on vám dá jiného Přímluvce, aby byl s vámi na věky – Ducha pravdy, kterého svět nemůže přijmout, poněvadž ho nevidí ani nezná. Vy jej znáte, neboť s vámi zůstává a ve vás bude.

Jan 14,16–17

Jsou věty, které vytahujeme všude, mravní zásady, rčení nebo přísloví. Některé jsou neškodné. Jiné mohou dodávat energii. Některé pocházejí ze svatých knih. Mohou také pocházet ze spirituálních nebo laických tradic.

V běžném životě občas používáme věty, které jsou zároveň pravdivé a falešné. Například často slýcháme: „Je lepší se rozvést, než aby si manželé nerozuměli.“

Může to být pravda. Ale také je možné hledat cestu ke zlepšení vztahů a neúspěchu se vyhnout. Když budeme tyhle věty hlásat pořád,  naprogramujeme se a nakonec je budeme naplňovat.

„Ty se nikdy nezměníš“ je věta, za kterou by se mělo stavět před soud.

Takovými řečmi můžete člověka dovést k sebevraždě.

Věty, které mě poznamenaly

Vychutnávám si věty, které nás pozvedají, pomáhají nám růst a dávají životu smysl.

O LÁSCE

Jedna z vět, které mě nejvíc poznamenaly, které mi pomohly, proměnily mě, dodaly mi sílu, „nakoply mě“, je tato věta svaté Terezie: „Mým povoláním je láska.“ V téhle větě je skryta všeobjímající láska svaté Terezie. Je to také naše poslání, nás jako křesťanů. Mým posláním je láska. Přísluší i židovi,

muslimovi, buddhistovi, ateistovi nebo agnostikovi. Je to naše poslání. My křesťané říkáme, že Bůh nám tuto lásku vdechuje. Umožňuje nám dělit se, milovat, odpouštět v jeho jménu.

O DĚLENÍ

„Čím méně mám osobních potřeb, tím víc se mohu starat o potřeby druhých.“

Čím jsme chudší, tím víc se obohacujeme v boji za druhé. Když jsme zaujati svým majetkem, nemůžeme se starat o druhé. Jsme paralyzováni strachem, že nás někdo oloupí. Moje kancelář v Paříži byla vykradena už víc než dvacetkrát. Teď už mi to nevadí, protože všechno, co tam mělo cenu, už je dávno pryč. Nemám už skoro žádný majetek a žádné osobní potřeby. Mohu se tedy věnovat potřebám druhých.

O EVANGELIZACI

Kterýkoliv věřící by mohl říct totéž o způsobu života – „žít tak, aby jen z mého života mohli ostatní usoudit, že není možné, aby Bůh neexistoval.“

Tuhle větu mám rád a chci podle ní žít. Můžeme se snažit přesvědčit druhé, jak jsme teologicky na výši, ale když nějaký muslim bude krásně prožívat svůj Korán, když křesťan bude prožívat své evangelium, budou lidé chtít vědět, odkud pochází to světlo, které věřící v sobě má.

O NASLOUCHÁNÍ

Jedno čínské přísloví praví: „Ten, kdo ví, nemluví. Ten, kdo neví, mluví.“

Evan gelium říká: „Hanba jazyku, který způsobuje mnohé hříchy.“ Svatý Pavel také řekl: „Ten, kdo ovládá svůj jazyk, ovládá celé své tělo, je skoro svatý.“ Každou chvíli kritizujeme lidi za jejich zády. Ten, kdo ví, může zavřít pusu. Ignorant ji otevírá. Mluvíme až příliš.

KAŽDÝ MŮŽEME MÍT VNUKNUTÍ

Věta může být někdy zajímavá svým kontextem. V Paříži mě navštívil jeden známý mladík. Někdo zaklepe na dveře. Otevřu. Mladík poznává příchozího – hrozně se nesnášeli. Návštěvník projde dveřmi, odstrčí mě a vrhá se k tomu druhému. Vytahuje nůž a dává mu ho pod krk. Jsem jako zkamenělý.

Říkám si: „Zabije ho.“ Na ostří se zaperlí krev. Přemýšlím, co říct. Bojím se, že se přestane ovládat a podřízne ho. A v tu chvíli mi, jak věřím, při spěchal na pomoc Duch svatý. Řekl jsem: „Zabij ho, jestli chceš, ale venku!“ V tu chvíli útočník stáhl nůž, otřel ho a schoval do kapsy. Vyšel ven se slovy: „Čekám venku, ty parchante. Z úcty ke Guyovi tě odkrouhnu až venku, abych mu ušetřil problémy.“ Ten druhý, mrtvý hrůzou, utekl záchodovým okýnkem. Pak jsem ho znovu viděl až za deset let. Ten, kterému jsem zachránil život, se mě zeptal: „Guy, cos to řekl za větu, abys mi zachránil život?“ Neodvážil jsem se mu to říct a nechal jsem ho při tom, že jsem to už dávno zapomněl. Duch mi poslal tu smrtící větu, která zachránila člověka. Každý může mít vnuknutí.

Karolína Peroutková

Karel Herbst

Salesiánský biskup Karel Herbst působil jako kaplan v Mariánských Lázních, později na Svaté Hoře u Příbrami. Zde mu byl v lednu 1975 odňat státní souhlas k výkonu duchovenské činnosti. Pracoval jako čistič výkladních skříní, mj. také s dnešním kardinálem Vlkem. V roce 1976 složil věčné sliby jako salesián Dona Boska. V září 1986 mu byl Státní bezpečností vrácen souhlas k výkonu kněžské činnosti, několik let působil v pohraničí v západních Čechách. Světícím biskupem pražské arcidiecéze byl ustanoven v dubnu 2002. Biskup Herbst za totality tajně pracoval s mládeží, především formou „chaloupkového apoštolátu“. Mnozí posluchači budou znát sdružení Staré páky, jehož členové se představují jako „parta kluků, kteří v dobách téměř už památných prožívali prázdniny na salesiánských chaloupkách s Kájou Herbstem“. A jak na něj vzpomínají?

Ukázka:

Chodíval jsem za Kájou, měli byt v přízemí. Tatínek v okně kouřil, ledabyle mi rukou pokývl na pozdrav, a když jsem zazvonil, přišla otevřít maminka, nesmírně milá a hodná paní, která bez ptaní zvala každého dál. Hned se zajímala, co si dám, a začala „snášet“ jídlo. Coby učeň z moravské Poličky jsem bydlel na intru. Jednou za týden byly vycházky, kdy jsme si spolu s ostatními učni zvykli chodit za Kájou. Vznikly takzvané středy, kdy se u Káji v bytě, později u různých známých, pravidelně scházela skupinka kluků.

V této době také vznikala slavná témátka – Kája vymýšlel, co by s námi mohl dělat (naučil se kvůli nám hrát i na kytaru), a objevil, že za pomoci nejrůznějších knižních příběhů nám může „nově a jinak“ představovat duchovní témata.

(Jiří Fliedr)

Leckdy jsem přišel na schůzku dřív, a tak jsem mohl být svědkem Kájovy přípravy na jeho improvizované katecheze. Vybral téma, které se mu zdálo aktuální, a rozhlédl se po své knihovně. Jak tak bloudil očima po hřbetech knih, na jednou ne omylně sáhl po knížce, která obsahovala příběh, jenž patřil k tématu. Tak vznikala Kájova „témátka“, tj. katecheze na základě příběhů z literatury. Postupem času si začal Kája dělat o těchto příbězích stručné poznámky – odkazy.

Když jsme se sešli a prohodili jsme spolu pár slov o tom, co kdo dělá a jak se daří, začal Kája povídat, tedy přesněji řečeno číst a komentovat přečtené. Před posluchači se otevíraly nové obzory. Kája jako dobrý hospodář dokázal vybírat z knih nových i starých, z populárních i zapomenutých. A tak jsme slyšeli dojemné příběhy o výměnkářích od Karla Václava Raise, stejně jako církevní sci-fi Přelévat moře od Dobraczynského anebo vzpomínky na Březinu

od Jakuba Demla. Dokázal vybrat tak zajímavé ukázky, že jsme si pak někdy knížku půjčili nebo koupili a přečetli ji celou. Myslím, že bez něho bychom některá literární díla nikdy nepoznali a neotevřeli.

(Michal Kaplánek)

Karel Hvížďala

Karel Jan Schwarzenberg

Knížecí život

Karel Jan Schwarzenberg v tomto knižním rozhovoru, jehož podstatná část vznikla už na konci roku 1989, vzpomíná na své předky, zejména na ty, kteří už od poloviny sedmnáctého století žili trvale v Čechách. Odpovídá na otázku, kdo je šlechtic a co to valstně znamená, být v dnešní době šlechticem , hovoří o své rodině, přátelích a zajímavých lidech, s nimiž se v životě setkal. Kromě rodové historie se kniha věnuje působení Karla J. Schwarzenberga v roli kancléře prezidenta Václava Havla. V dodatku z roku 2008 hovoří o tom, proč vstoupil do české politiky, o úkolech, které si v politice vytýčil a říká: „Byl bych rád, kdybych se tady jednou mohl procházet s vnukem a říci mu, že tahle země je nejen překrásná, ale i spořádaná!“

Karel Jan Josef Norbert Bedřich Antonín Vratislav Menas, 12. kníže ze Schwarzenbergu, okněžněný lantkrabě v Kleggau, hrabě ze Sulzu a vévoda v Českém Krumlově, žije převážně na zámečku Dřevíč u Berouna.

Karel Hvížďala působí jako novinář a spisovatel, vydal řadu knižních rozhovorů s předními osobnostmi českého kulturního a politického života.

Wencke J. Seltzer

Sedm němých let

Uznávaná psychoterapeutka popisuje ve své knize šest příběhů ze své terapeutické práce, jejichž těžištěm jsou psychické problémy dětí a mladistvých. Autorka chce svým klientům pomoci, aby dokázali vyprávět své „němé příběhy“. Tím má na mysli, aby dokázali „oživit“ příběhy, které byly potlačeny, zapomenuty nebo tabuizovány. K tomu pomáhá terapeutický proces vedený s trpělivostí, pokorou a schopností vcítit se. Hlavními postavami příběhů jsou děti a dospívající. Přicházejí za terapeutkou kvůli svým psychickým problémům, ve všech případech společně s rodinami. Knihu ocení čtenáři se zájmem o beletrii s psychologickou tematikou.

Autorka v předmluvě říká:

Můj srdečný dík patří mým klientům, kteří se mnou sdíleli obtížná období svých životů. Ukázali mi, že naděje má velkou cenu a je třeba ji ochraňovat, že pro zpracování utrpení je

důležité být vyslechnut druhými a že vůle sdílet s ostatními vede často ke změnám k lepšímu. Moji klienti mě také naučili, že existují strašlivé, brutální a ponižující zlé situace a že si lidé někdy způsobují utrpení, které nelze terapií odstranit či vyřešit.

Přesto možnost o nich mluvit zmírňuje bolest a pocit osamocení s něčím nesnesitelným.

Petr Šmolka, Jan Mach

Manželská a rodinná trápení

z pohledu právníka a psychologa

Na základě dlouholetých zkušeností z poradenské činnosti autoři nabízejí přehlednou a srozumitelnou publikaci, která se zabývá problematikou partnerských, manželských a rodinných vztahů a jejich krizí.  Každá kapitola knížky je doplněna konkrétními příběhy, které danou problematiku dokumentují.

V druhé části jsou jako doplněk uvedeny aktuální právní normy a jejich výklad.

Čtenář v knize nalezne odpovědi na základní typy problémů, s nimiž se může v těchto vztazích setkat, třeba o komunikaci v rodině.

Ukázka:

Podobné situace patří k dosti běžnému koloritu manželského soužití. Jeden, zpravidla žena, by si chtěl povídat, druhý, obvykle muž, se projevuje jak netečný barbar. Největší problémy se objevují již poměrně záhy po sňatku – v době mateřské dovolené. Žena, trávící celé dny pouze ve společnosti malého dítěte, by potřebovala, aby se jí manžel po příchodu z práce o to více věnoval. Sdílel s ní její starosti i radosti, dokázal posedět a popovídat. Mnoho mužů však právě v této době jako by totálně oněmělo. Mívají pocit, že když celý den v potu tváře na rodinu vydělávají, měli by být po příchodu domů hájeni jak vyhynutím ohrožené živočišné druhy. Nakrmit, nedráždit!

Svou roli nepochybně hraje také úbytek přirozených konverzačních témat. Společné zážitky jsou výrazně omezeny, změna stylu života po narození dítěte vede k určité stereotypizaci. Každodenní referáty o tom, jak Pepíček spinkal či nespinkal, papal či nepapal, představují časem spíše jakousi komunikační „vatu“. Pokud nejsou k dispozici témata přirozená, pak buď dochází k výraznému omezení komunikace, nebo k volbě témat umělých. Jejich zlotřilost spočívá v tom, že buď neudrží komunikaci (jsou-li partneři ve shodě), nebo vedou k hádce (tam, kde se jejich názory liší).

Pokud si však žena udrží i na mateřské dovolené alespoň nějaké další sociální kontakty (cvičení, setkání s přítelkyněmi, návštěva bývalého pracoviště) a manžel jí tyto kontakty umožní občasným převzetím péče o děti, pak je to ta nejlepší prevence podobných nepříjemných situací a pocitů. Podle možností je samozřejmě dobré dopřát si také alespoň nějaké společné prožitky kromě těch stereotypních domácích. Výlet, návštěva přátel, kultura. Při troše snahy se nějaké to hlídání pro dítě zpravidla vždycky najde.

Pokud nám chybí vůle a odhodlání soužití zdravě otevřít (už se nám nikam nechce, vždy je něco důležitějšího na práci), pak pomáhá, když nás k větší otevřenosti soužití nutí jistá, zvnějšku daná pravidelnost. Ať již ve zmíněných klubech, nebo pravidelná cvičení v nejbližší škole, jazykový kurz, volejbal, setkání turistů či baráčníků, placené kurzy čehokoli…

Jitka Suchá

Trénink paměti pro každý věk 

Tahle knížka je velmi praktická a zároveň zábavná. Poskytuje spoustu návodů k procvičování dlouhodobé i krátkodobé paměti, slovní zásoby, soustředění, logického myšlení a kdo má rád – i matematických schopností. Jednoduché i náročnější úkoly jsou rozděleny do jednotlivých kapitol podle toho, která mozková funkce je převážně trénována.

Najdete tady úkoly Kdo je kdo ve světě, výtvarné směry a jejich představitelé, sportovci, můžete vyluštit, o který hrad nebo město se jedná, zoologický kvíz, botanický kvíz, literární postavy, autoři a díla, ostrovy, země a světadíly, prostě každý si najde, co ho zajímá nebo naopak co si chce z vědomostí doplnit. V knize je i obsáhlá kapitola na procvičení slovní zásoby – přesmyčky, přirovnání, vytváření slov z písmen, doplňování třeba zvířat  nebo barev do rčení. A koho baví matematika, může si užít s číselnými řadami, osvěžit si znalosti o objemových a délkových mírách a podobně.

Čtenář si pak může řešení těchto zábavných úkolů zkontrolovat podle klíče. Kniha obsahuje také návody, jak uchovat mozek co nejdéle svěží, a také kapitolu o různých technikách rozvíjení paměti s názornými příklady.

Allan a Barbara Peasovi

Řeč těla

Allan Pease je světoznámý odborník na problematiku řeči těla.

K aktualizovanému a podstatně rozšířenému vydání knihy Řeč těla (kniha je rozšířena zhruba o dvě třetiny) si Allan Pease přizval svou manželku Barbaru a novým způsobem pojednali všechna témata, která se nacházejí už v první verzi této knihy (teritoria a zóny, gesta rukou, polohy nohou, oční signály, společenská gesta atd.). Knihu zároveň rozšířili o nová témata (úsměv a smích, kulturní odlišnosti, hlídání teritoria, mocenské hry apod.). Kniha je přehledně strukturovaná, napsaná zábavnou formou. Nezbytným doprovodem jsou ilustrativní fotografie a kresby.

Ukázka:

Výzkum přesvědčivě prokázal, že pokud změníte svou řeč těla, můžete do značné míry změnit i svůj přístup k životu. Dříve než vyjdete ven, můžete pozměnit svou náladu, cítit se sebejistěji v práci, můžete být přesvědčivější a sympatičtější. Pokud pozměníte svou řeč těla, začnete jednat s lidmi kolem sebe jinak a také oni na vás budou reagovat jinak než dříve.

Jakmile si začnete uvědomovat svou řeč těla, budete si zpočátku možná připadat nejistě a rozpačitě. Budete si uvědomovat každý svůj výraz. Překvapí vás, kolik gest děláte a jak často si pohráváte s předměty. Budete mít pocit, že si toho všímají všichni ve vašem okolí. Nezapomínejte, že lidé si většinou vůbec neuvědomují pohyby svého těla a mají plné ruce práce s tím, jak se pokoušejí udělat na vás dojem. Proto si na vědomé úrovni nevšímají toho, co děláte. Zpočátku se vám může zdát divné držet otevřené dlaně a udržovat trvalý oční kontakt, jestliže jste až dosud nosili ruce v kapsách a nedívali se lidem do očí.

Někdo si možná pomyslí, že uvědomělé ovládání řeči těla je manipulativní nebo neupřímné, ale uvědomělé čtení a používání signálů řeči těla se nijak neliší od nošení určitého typu oděvu, užívání jazyka určité vrstvy nebo vyprávění příběhů, které vás stavějí do nejlepšího světla. Rozdíl tkví v tom, že se to neděje neuvědoměle a že uděláte lepší dojem na ostatní. Jste-li muž, nezapomínejte, že ženy čtou a dešifrují vaši řeč těla, ať už si to uvědomujete, nebo ne, takže pokud se to naučíte i vy, vyrovnáte vzájemné postavení. Bez účinné řeči těla můžete být jako postavy v dabovaném filmu: pohyby rtů neodpovídají vyřčeným slovům a divák je zmaten a přepíná kanály.

Šest tajemství řeči těla sympatických lidí

Tvář: Zařaďte do svého pravidelného repertoáru úsměv. Nezapomínejte při úsměvu odhalit zuby.

Gesta: Používejte je, ale s rozmyslem. Při gestikulaci držte prsty u sebe, nezvedejte ruce nad úroveň brady a nepoužívejte gesto zkřížených nohou nebo paží.

Pohyby hlavy: Při mluvení třikrát pokývněte hlavou, při naslouchání mírně nakloňte hlavu stranou. Bradu držte zpříma.

Oční kontakt: Navazujte oční kontakt tak často, aby to bylo příjemné pro všechny zúčastněné. Pokud kulturní zvyklosti nezapovídají pohled na ostatní, budete působit

věrohodněji, navážete-li oční kontakt.

Držení těla: Při naslouchání se mírně předkloňte, při mluvení stůjte zpříma.

Osobní prostor: Postavte se tak blízko, jak je vám to příjemné. Pokud druhý člověk poodstoupí, nepřistupujte k němu blíže.

Zrcadlení: Mírně napodobujte řeč těla vašeho protějšku.

Ivan Fojtík

Regenerační čínská cvičení pro každého

Soubor cviků podle tradiční čínské medicíny k odstranění energetických bloků v organismu a ke zvýšení kvality života. Překážky v toku vnitřní energie čchi vedou – spolu s ochabnutím svalů a nedostatečnou kloubní pohyblivostí – k energetické nerovnováze negativně ovlivňující funkci orgánů. Regenerační čchikungová gymnastika rozvíjí fyzickou zdatnost, přispívá k vyladění psychiky, posiluje imunitu a reguluje tělesnou váhu. Cviky pěti zvířat napodobují pohyby medvěda, jeřába, jelena, tygra a opice a tím stimulují funkci svalů, kloubů a šlach i práci žaludku, jater, sleziny, ledvin, plic a srdce. Každý cvik je podrobně vysvětlen a všechny fáze jsou rozkresleny na obrázcích. Bezpečně si tak zacvičí i ten, kdo se dosud pohybové aktivitě nevěnoval.

Cvičení pěti zvířat popisované v knize může výrazně zlepšit zdravotní stav i v případě  koronárních chorob, hypertenze a neuróz, umožňuje zachovávat vyrovnaný psychický a emoční stav a poskytuje také dostatek podnětů pro udržení či rozvinutí fyzické kondice. Záleží ovšem na délce cvičení – deset minut denního cvičení má méně výrazné účinky na organismus než cvičení trvající každý den jednu hodinu. Přitom u vážných chorob, jako je například rakovina, je v Číně běžné cvičit i několik hodin denně.

Piero Gribaudi

Příběhy vánoční noci

Čtyřiadvacet poetických příběhů přivádí čtenáře po různých cestách do Betléma k jeskyni, ve které spí novorozený Ježíš v náručí své matky. Setkáme se s betlémskou kometou, která se ptá na cestu nočního ptáka, s volkem a oslíkem, kteří jsou vytrženi ze své netečnosti a odvedeni, aby zahřáli Jezulátko, jež se na ně směje, s Pannou Marií posílající zprávu o narození po betlémských žábách a mnoha dalšími milými historkami. Příběhy se svou poetikou velmi podobají stylu oblíbených příběhů Bruna Ferrera.

Ukázka:

Tajemství života

Té noci složil jeden z pastýřů k jesličkám břemeno, které ho velmi tížilo. Pochopil, stejně jako bychom to měli pochopit i my, že je dobré si před Ježíškem vylít srdce a vypustit z duše všechny skryté city. Nejkrásnější dar, který mu můžeme dát, je naše srdce, takové, jaké doopravdy je, ne jaká bychom si přáli mít. Nikdo se v lidských srdcích nevyzná jako on.

A tak s hrsti datli pastýř daroval narozenému Pánu osten, který ho dlouho bodal u srdce: neshody s rodiči. Byl to zamotaný příběh plný nedorozumění, jehož vlákna se časem neuhladila, ale naopak ztvrdla, jako by byla z ostnatého drátu.

 „Navštívím je. Pokusím se to urovnat,“ řekl si pastýř, když se zvedl od jesliček. V domě rodičů ho ale čekalo překvapení. Za okny bylo vidět slabé světlo, ale na klepání na dveře nikdo neodpověděl. Zneklidnilo ho to. Zeptal se sousedů, jestli jeho rodiče někam neodešli.

Kdepak, k večeru se vrátili z pole jako obvykle.

Pastýře přepadly černé myšlenky. Vyrazil dveře násilím a vnikl do domu. Všechno se zdálo v pořádku. Kameninové nádoby stály u vědra s vodou, nablýskané měděné hrnce visely na stěně, smrkové stoličky a velká ořechová truhla svědčily leskem o tom, že je maminka

nedávno leštila. Všechno bylo čisté, popel z krbu vymetený a čerstvě vyloupané fazole napovídaly, že tatínek tam někde musí být. Přesto se manželská postel ve vedlejší místnosti zdála prázdná. To jen plamínek dohasínající svíčky vytvářel iluzi pohybu.

Pastýř se zklamaně chystal odejít, když cosi zaslechl. Mohlo to být nesmělé zamňoukání kotěte, stejně dobře jako vrznutí dveří. Zvuk vycházel z ložnice. Muž zvedl lampu ze stolu a podíval se do ložnice. Zatajil se mu dech. Na posteli ležely vedle sebe dvě maličké děti. Museli to být jeho rodiče. Přestože se to zdálo absurdní, poznal je na první pohled. Maminčiny světle oči a tatínkovy tmavě hnědé se na něho dívaly jako kdysi dávno: laskavě, mile a něžně.

Pastýřovi přejel mráz po zádech. Nebylo to strachem, ale samou radostí. Neptal se, jak nebo proč se udál takový div. Jednoduše o ně začal starostlivě a něžně pečovat.

Umyl je, osušil a zavinul do plenek, nakrmil je teplým mlékem svých ovcí, pomazlil se s nimi a zazpíval jim tu nejkrásnější ukolébavku, kterou znal. Pamatoval si ji z dětství. A nakonec nad nimi bděl, když usnuli.

Ráno ani trochu nezapochyboval, že ruka, která mu vklouzla do vlasů, patří jeho mamince, a že škádlivým štípnutím do tváře ho budí jeho tatínek. Nemuseli si nic vysvětlovat. Všichni tři pochopili, že dítě, které vyroste, je dospělý člověk, a že rodiče se k stáru stávají dětmi.

Předešli bychom spoustě nedorozumění, kdybychom všichni pochopili respekt, s jakým se u jesliček dívali Josef s Marií na Ježíška a s jakým každému z nás hledí do očí Boží syn.

Mario Merlino

Přátelství

365 citátů k zamyšlení

Knížka obsahuje citáty známých i neznámých osobností z různých období a různých zemí na téma přátelé a přátelství. Moudré, humorné, satirické myšlenky vyslovují obecné pravdy i svérázná tvrzení, podněcují k zamyšlení nebo k úsměvu. Knížku s citáty na téma přátelství lze darovat, lze se jejím obsahem těšit nebo se nad ním zamýšlet.

Knihu ocení všichni, kdo chtějí darovat knihu s myšlenkami moudrých osobností všech dob i ti, kdo se jejich myšlenkami chtějí nechat podnítit k úvahám nebo se pobavit.