Dějiny jezuitské univerzity v Olomouci 3. díl
Po bitvě na Bílé hoře byli jezuité nuceni opustit Olomouc. Ale už roku 1621 se vrátili a začali s výukou. Následujících 120 let můžeme označit za zlatý věk jezuitské univerzity v Olomouci. Přesto, že museli čelit dvěma vojenským výpadům a také dvěma morovým ranám. Třetí pokračování rozhovoru s profesorem Jiřím Fialou o dějinách jezuitské univerzity v Olomouci naladíte 4. ledna 2011 ve 22.00 a 10. ledna 2011 v 9.30.
Do Olomouce se jezuité vrátili po porážce českého stavovského povstání konkrétně 18. ledna 1621. S výukou začali již po 3 měsících. Z tíživé ekonomické situace se brzy dostali a jak jezuitů tak studentů rychle přibývalo. Vzestup jezuitského učení opět zkomplikovaly válečné nepokoje. V létě 1642 obsadily město Olomouc dva pěší a tři jízdní regimenty armády švédského polního maršála Lenharta Torstensona. Zůstali tam 8 let.
V červenci roku 1655 propukl v koleji Tovaryšstva Ježíšova mor, který se pak rozšířil na celé město. Olomoučané jeho vznik připisovali nepořádku, který tam zůstal po švédském vojsku. Morová rána ale brzy odezněla a jezuité pokračovali dále v neúnavné práci na budování vzdělanosti v Olomouci.
Neklid v Olomouci vzbudil opět válečný konflikt roku 1683 mezi habsburskou říší a říší Osmanskou. Tehdejší rektor vybídl starší jezuitské studenty, aby se zapojili do evntuální obrany města. Ti utvořili akademickou mili o 288 mužích. Ta se nakonec boje nezúčastnila, protože rozhodná bitva mezi Evropou a Turky se uskutečnila u Vídně na Kahlenbergu 12. září 1683.
Nejen o dalších válečných událostech, ale i o významných osobnostech a způsobu fingování jezuitské akademie v 17. století, uslyšíte v našem pořadu.
