Proč a jak učit o minulosti

Docentka Prchal Pavlíčková se kromě jiného zabývá i didaktikou dějepisu, tedy tím, jak tento předmět vyučovat ve škole. "Měla jsem pocit, že pokud chci něco kritizovat, tak mi nestačí jenom doma skuhrat, že je něco neideálně, ale že je třeba něco začít aktivně dělat," popisuje svoji motivaci k zabývání se touto problematikou. A protože se tehdy na olomoucké Katedře historie uvolnil seminář didaktiky dějepisu, mohla rovnou začít.

Dějepis, jako každý jiný předmět, nemá naučit žáky jen kvanta informací, ale také dovednosti, které budou potřebovat celý život. Například schopnost dohledat a analyzovat informace, spolupracovat v kolektivu nebo prezentovat svou práci. "Dobrý učitel dějepisu by mě umět obojí – tedy jak naučit své žáky a studenty předmětové znalosti, znalosti z historie, tak u nich rozvíjet celoživotní dovednosti," dodává k tomu Prchal Pavlíčková.

A o co v dějepise jde? "Dějepis jako jediný školní předmět nabízí systematický přehled o vývoji lidské společnosti. (...) To je samozřejmě nesmírně důležité a je to důležité i s ohledem na výuku moderních dějin (...), která nás činí kompetentními rozhodovat se v našem každodenním občanském životě."  

Jak tedy učit o minulosti? "Dneska známe celou řadu didaktických metod, při kterých se postupuje tak, že učitel vlastně připravuje práci pro své žáky a studenty a v hodině pracují různým způsobem především oni. Oni sami si během své práce vytvářejí vlastní vědění." 

Jak taková konkrétní metoda vypadá? Je úkolem dějepisu představit historii jako neměnný sled toho, co bylo, nebo jako obor, který se vyvíjí, ve kterém se vede debata o tom, jak interpretovat který jev? Proč v našich školách převažuje frontální výuka? 

Samé otázky. Ale odpovědi na ně jsou naštěstí vzdáleny jen na jedno kliknutí. Poslechněte si pořad studia Radim.

A na závěr malý bonus o tom, co mají společného děti na prvním stupni a vysokoškoláci: