Stojanovo gymnázium Velehrad po patnácti letech

První školní den na Stojanově gymnáziu Velehrad byl plný nadšení a radosti ze setkání znova po prázdninách. Byla jsme sice ujištěna, že kdybych přijela někdy během roku, odpovědi studentů na moje otázky by byly úplně jiné, přesto bylo ale milé slyšet na otázku: "Je tu něco, co se vám tu nelíbí?" jen ticho. A ne takové to rozpačité, kdy nikdo nechce nic říct, aby neměl problémy, ale opravdu bezradné, následované smíchem a odpovědí: "Asi nic, všechno je tu super." 

Celý den jsem se snažila přijít na to, čím nebo kým to je.

Studenti mluvili hlavně o ochotných pedagozích, o programech osobnostního rozvoje a o duchovním programu, zaměstnanci zase o normálních "děckách" (podle toho jsem poznala, že jsem na Moravě), které dokáží tvořit nádherné společenství. Jedna absolventka přímo řekla, že je vděčná za rodinnou atmosféru, "kterou tady vytváří otec Radim."

Na tohle pak otec Radim Kuchař, školní kaplan, odpověděl: "Děkuji studentům, že takto reagovali, ale tvoření atmosféry nevychází z jednoho člověka. Já opravdu nejsem zdrojem té dobré atmosféry, ta se vytváří společně. Takže všichni, kteří tady jsou, studenti, učitelé, zaměstnanci, ti se na tom podílejí." 

Už zmiňované programy osobnostního rozvoje jsou zase příspěvkem ředitele gymnázia, Michala Hegra. A k čemu jsou? Spolu se vším ostatním, co škola nabízí, pomáhá splnit úkol, který gymnázium má, a to: "Vzdělat, ale taky provést naše žáky z věku přerostlých dětí do věku mladých dospěláků, a to už je o něčem jiném než je naučit jenom matiku, češtinu nebo angličtinu, je to přednání postoje k životu, k světu, udělat z nich trochu lepší osobnost," jak říká Michal Hegr.

Co všechno škola nabízí? Jak vypadala v době svého znovuotevření? A jaká je vůbec úloha církevního školství v naší zemi?

Na Stojanovo gymnázium na Velehradě se můžete vydat (a objevit zde třeba i knihovnu) 17. 9. ve 20.15.