Uprostřed africké svobody aneb (ne)všední život v Keni
"V Dura parku bylo hodně zeleně, biblické sochy a zmutovaná zvířata, jako kráva s 3 očima a 4 rohama, další dlouhá jako jezevčík, třetí s žaludkem venku apod. Při odchodu z parku za mnou přiběhla holčička a vyfotila si mě," píše ve své benefiční knize o Africe mladá cestovatelka a dobrodruh Vendula Pavláčková, která se rozhodla podpořit výstavbu nemocnice v Keni.
„Afrika byla v mém srdci dlouho předtím, než jsem ji poznala. Doufala jsem, že jednoho dne se tam vypravím a budu pomáhat místním lidem, i když představu konkrétní pomoci jsem neměla. Toužila jsem být aspoň kapkou v oceánu, která může něco změnit. Pocity, které ve mně vyvolávalo slovo Afrika, byly příliš silné a já uvnitř sebe věděla – jestli ji navštívím, budu ji milovat.“ – to je citace z úvodu knihy nazvané Uprostřed africké svobody aneb (ne)všední život v Keni. Knihu psanou formou cestovatelských zápisků vydala Vendula Pavláčková v červnu 2020 jako benefiční projekt na podporu zdravotnictví v Keni.
Do Afriky jezdí v podstatě pravidelně od roku 2016, pracuje na farmě a pomáhá v misijní stanici s péčí o sirotky a organizací jejich vzdělávání: „Clinton bydlí u příbuzných v domečku uplácaném z hlíny. Daly jsme mu oblečení a já nabídla své starší botasky. Padly mu jako ulité a k tomu kraťasy a létající talíř. Byl šťastný z dárků. Rád by byl jednou stomatologem. Bylo to moje první setkání s jedním ze sirotků a dojalo mě to více, než jsem čekala. Kolik radosti dokázaly udělat staré botasky. Neustála jsem to a na motorce si pobrečela…"
„Připadala jsem si naplněná a šťastná s lidmi, kteří nemají mnoho, ale jsou spokojení a samá legrace. A já měla tu čest sedět s nimi u jednoho stolu a být jejich součástí. Pomáhají na farmě, nemají elektřinu, pijí dešťovou vodu, ale jsou svobodní. Každý den se perou s tím, co jim život přinese.“
Rozhovor s Vendulou Pavláčkovou moderuje Radka Rozkovcová.
