Dotýkání světla

Z odkazu na  webových stránkách České provincie Kongregace sester sv. Cyrila a Metoděje http://www.cyrilky.cz/ vybíráme:

Kongregace sester sv. Cyrila a Metoděje (SCM) je řeholní institut papežského práva (potvrzený dekretem dne 25. června 1976). Má své kořeny na Velehradě na Moravě (v České republice), v místě, které bylo v 9. století centrem působení slovanských apoštolů sv. Cyrila a Metoděje. Na svěřený úkol se věrozvěstové dobře připravili: pro slavení posvátné liturgie přinesli s sebou texty Písma svatého, které přeložili do staroslovanského jazyka a sepsali v originálně vytvořeném písmu. Tím se velmi zasloužili také o kulturní rozvoj a vzdělanost slovanských národů.

Svatí bratři ze Soluně, spolupatroni Evropy, jsou zářným příkladem apoštolů jednoty a společenství: jako hlasatelé evangelia církve ještě nerozdělené, jedné a univerzální, čerpali z bohaté byzantské tradice, ve které byli vychováni a vzděláni, a na území Velké Moravy vykonávali svou misionářskou činnost v plném sjednocení s římskou církví. Patří tedy k oběma církevním tradicím a stali se duchovním mostem mezi církví katolickou a pravoslavnou, zvláště pak u slovanských křesťanů.

Vznik Kongregace je jedním z plodů oživeného unionistického hnutí koncem 19. a začátkem 20. století, jehož mezinárodním i celocírkevním střediskem a ideovým pojítkem se stal Velehrad a duší olomoucký arcibiskup ThDr. Antonín Cyril Stojan (*22. 5. 1851, +29. 9. 1923), neúnavný propagátor cyrilometodějské ideje jednoty křesťanů, zvláště slovanských, ve víře a iniciátor světových unionistických kongresů, které se pořádaly na Velehradě od roku 1907.

Na podporu svých unijních snah založil arcibiskup Stojan „Apoštolát sv. Cyrila a Metoděje", jehož prostřednictvím získal široce rozvětvenou základnu členů, kteří byli ochotni modlitbou, prací, ale i hmotnými obětmi přispívat k dílu sjednocení. Měl v úmyslu založit řeholní kongregaci, která by se plně zapojila charitativní a pastorační činností do unijních snah církve. Arcibiskup Stojan však po krátkém dvouletém působení na olomouckém apoštolském stolci v roce 1923 zemřel.

Teprve rok po jeho smrti uskutečnila tento záměr odborná učitelka, sestra III. řádu sv. Dominika, Marie Růžena Nesvadbová (*3. 3. 1878, +12. 3. 1963), která s neobyčejným zájmem sledovala tehdejší unionistické proudy a ve Stojanově iniciativním cyrilometodějském hnutí, opřeném o Velehrad, viděla „znamení doby" a Boží volání, které čeká na konkrétní odpověď.

Zakládat a budovat řeholní společenství v letech po první světové válce, plných nepokojů a politických, sociálních i náboženských bouří, nebylo snadné. Sestra Marie Růžena Nesvadbová však byla žena statečná, velkorysá, s mimořádnými organizačními schopnostmi; především však byla ženou hluboké víry a důvěry v Boží pomoc, která dovedla pro své plány získat schopné a obětavé spolupracovníky i osobnosti velkého formátu. V těžkých začátcích nové Kongregace jí byl velkou oporou i pomocí její rodák Msgre Dr. Jan Šrámek (*11. 8. 1870, +22. 4. 1956), tehdejší ministr zdravotnictví a sociální péče Československé republiky a pozdější předseda československé vlády, který vzal na sebe úkol vyřídit církevní a státní souhlas pro založení Kongregace sester cyrilometodějských a pečoval o její hmotné zabezpečení.