Astrofotograf Petr Horálek: Ráj si nemusím představovat, už jsem tam byl

K pozorování noční oblohy přivedla Petra Horálka jeho babička. Petr přesně vzpomíná na moment, kdy jej začala hvězdná obloha zajímat: „ Bylo to spontánní pozorování Velkého vozu na chalupě, kdy otevřela dveře dokořán a řekla ‚Tam je velký vůz,‘ a mě to nijak významně nezaujalo, ale potom mi jej i nakreslila. Když jsem se po několika minutách vrátil na zápraží, nesmírně mě fascinovalo ani ne to, že hvězdy dávají dohromady uskupení vozu, ale spíš že se za čas, kdy jsem o tom uvažoval, trochu posunuly. Ten pohyb (…) to byl ten impuls.“

S prvními tzv. krajinářskými astrofotografiemi neměl Petr Horálek velký úspěch. Tato fotografie, která kombinuje prvky krajiny a noční oblohy, totiž může působit až neskutečně. „Lidé porovnávají krajinu, tedy něco, co je jim známo z denního života, a noční oblohu, která takto při pohledu pouhým okem vidět není. (…) První reakce byly, že to jsou fotomontáže,“ popisuje. Teprve s úspěchem snímku, který jako fotografii dne zveřejnila NASA, se  astrofotograf setkal s uznáním i v Česku.

Nejkrásnější lokality pro fotografování se podle našeho hosta nacházejí na jižní polokouli, například v Austrálii, na Novém Zélandu, v Namibii nebo v Chile. Tam měl Petr Horálek možnost stanout na půdě největších observatoří na světě. Nejkrásnější pohled na nebe však zažil jinde.  „Z hlediska toho zážitku, že jsem měl pocit, že už nic hezčího nezažiju, to bylo na Cookových ostrovech v jižním Tichomoří. (…) Kdyby se mě někdo zeptal, jak si představuju ráj, řeknu, že si jej nemusím představovat, protože už jsem tam byl,“ uzavírá.

Celý rozhovor, jehož tématem byla i náročnost astrofotgrafování nebo škodlivost umělého světla, poslouchejte v audioarchivu.

úvodní fotografie: ESO/P. Horálek CC BY 4.0

galerie v článku: Petr Horálek, https://www.astronom.cz/horalek/