Historik Petr Koura: Účastníci Květnového povstání si zaslouží úctu i po řadě desetiletí
Pořad v souvislostech
Konec války v Praze. O květnovém povstání s historikem Petrem Kourou
Audioarchiv
Končí šestileté válečné běsnění, ale ne tak v Protektorátu Čechy a Morava. Praha v pátek 4. května 1945 začíná odstraňovat německé nápisy, nálada ve městě se elektrizuje, chystá se k vojenskému střetu. Další dny se povedou tvrdé boje na barikádách, které budou stát stovky lidských životů. Odvahu, statečnost a oběť obránců Prahy dnes na mnohých domech připomínají pamětní desky se stručným vyjádřením: výčet jmen s poznámkou „Padli za naši svobodu“. O květnovém povstání, o jeho politickém a morálním významu jsme hovořili s historikem Petrem Kourou z Katedry dějin a didaktiky dějepisu na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy.
Povstání v Praze předcházely lokální vzpoury, například v Přerově, následovala i další města. „Těch míst bylo daleko více, připomněl bych Velké Meziříčí nebo Třešť. Bylo to všude velice podobné, podle podobného vzoru. Když místní viděli ustupující německou armádu nebo když jednoho rána zjistili, že se z města přes noc vytratila posádka, tak se domnívali, že ta německá vojenská moc je pryč. A tak se sešli místní odbojáři a vyhlásili výbor, vyvěsili československé vlajky na budovy, například na radnice nebo jiné budovy,“ popisuje náš host první květnové dny v Čechách a na Moravě roku 1945. „Zpravidla o několik hodin později se do toho města dostavila ještě další jednotka, protože ty jednotky ustupovaly v několika vlnách. A právě v těchto místech, kde došlo k těm nejkrutějším masakrům, tak to byly jednotky SS, které znovu obsadily ono město, a místní odbojáři neměli šanci se jim ubránit. Vojáci zajali vedení národního výboru a ty lidi popravili. Toto můžeme znát například ze Zbabělců Josefa Škvoreckého, kde je popsáno to nadšení lidí, ta představa, že už je ta válka konečně za námi, a pak přijíždějí ty jednotky SS.“
4. května 1945 jsou v Praze odstraňovány německé nápisy, obchody neberou marky, průvodčí v tramvajích hlásí názvy stanic česky, objevují se trikolory na klopách kabátů. „Toto působí na sebevědomí českého obyvatelstva, které stoupá od roku 1944. Narůstá odpor vůči okupaci i v každodenních projevech a toto vygraduje v předvečer povstání, kdy se začínají odstraňovat německé nápisy,“ vysvětluje historik Petr Koura.
V sobotu 5. května se k dění připojuje Český rozhlas. Podle našeho hosta byl význam rozhlasu klíčový: „Rozhlas byl hlavní komunikační kanál a obsazení rozhlasu figurovalo v plánech vojenského odboje od samého počátku.“ V době, kdy odbojáři vyrážejí obsadit Český rozhlas, netuší, že se v něm již nacházejí jednotky SS. „Pak tedy dochází k boji o rozhlas, i k boji uvnitř rozhlasu. Rozhlas poté vyzývá v onom slavném hlášení české obyvatelstvo, aby přišlo na pomoc Praze, a sehraje důležitou roli právě v rozšíření informací o tom, že došlo k povstání. V souvislosti s různými dezinformacemi byl rozhlas kanálem, který jasně dával najevo a jasně sděloval, jaké události se staly, a kterému lidé mohli věřit, na rozdíl od těch šeptaných informací, které přicházely od ucha k uchu.“
Jak Petr Koura nahlíží na Květnové povstání? „Celkově na to vojenské vystoupení, že jsme vystoupili proti nacistické okupaci v závěru války, si myslím, můžeme být hrdí, je to jedna ze světlých stránek naší interních dějin. Bojovníci si zaslouží naši úctu, že vystoupili proti nepříteli, který měl velkou přesilu vojenskou i technickou. Květnové povstání si zaslouží úctu i po řadě desetiletí,“ uzavírá náš host.
Jak to bylo se zbraněmi pro pražské povstalce? Kolik obětí na životech stálo Pražské povstání? Byly kruté činy ze strany příslušníků SS vyšetřovány a potrestány? Jakou roli hráli v těchto dnech v Praze Vlasovci? A kdo si přál, či nepřál pomoc od Američanů?
Celý rozhovor s historikem Petrem Kourou poslouchejte v audioarchivu.
foto: Nadační fond Neuron