Lékaři bez hranic: Frustrující není samotná pomoc, ale to, že stále probíhají válečné konflikty
Za pár týdnů uplyne přesně padesát let od založení organizace Lékaři bez hranic. Jakým vývojem si za půlstoletí existence tato organizace prošla? O tom jsme hovořili s Nikolou Kaňovskou Tenevovou a Stanislavem Havlíčkem.
Jaký je to pocit pracovat v zemích, kde jsou lidé i po padesáti letech stále odkázáni na humanitární pomoc?
Kde stojí Lékaři bez hranic dnes? A jak funguje a kam vyjíždí pomáhat český tým? Rozhovor s tiskovou mluvčí české pobočky Nikolou Kaňovskou Tenevovou a farmaceutem a účastníkem několika misí Stanislavem Havlíčkem poslouchejte v audioarchivu.
Související články
Lékaři bez hranic pomáhají v evropských zemích zasažených koronavirem
Mezinárodní humanitární a zdravotnická organizace Lékaři bez hranic v těchto dnech rozšiřuje svou pomoc o působení v evropských státech, které jsou nejvíce zasažené nákazou Covid-19. Nyní tak tato mezinárodní humanitární organizace působí v Itálii, Španělsku, Francii nebo Belgii.
Na dřeň s Pavlem Gruberem: Říkají nám „lékaři teroristů“
Po osmi a půl letech ve funkci opustí k poslednímu březnu židli šéfa českých Lékařů bez hranic. Ač sám nemá zdravotnické vzdělání, řídí tuzemskou pobočku jedné z nejznámějších humanitárních organizací na světě, která poskytuje rychlou a profesionální lékařskou péči především v místech válečných konfliktů. Pavel Gruber o své práci tvrdí, že v ní především našel smysl.
