Lenka Ságnerová: Nechvalme za každou cenu, ale mysleme to upřímně

„Já jsem přesvědčená, že každý z nás potřebuje mít nějakým způsobem povědomí o tom, že je pro druhé potřebný. Že naplňuje jejich touhy a i jeho touhy jsou naplňovány, ať je to touho po lásce, po bezpečí, po respektu. A nějak si to zapomínáme říkat.“ odpovídá Lenka Ságnerová na otázku, jak je důležité dát blízkému najevo, že na něj myslíme. Snad je to podle ní částečně dáno naší kulturou a přejímáním chování našich rodičů, kteří často nejsou zvyklí tyto city vyjadřovat. To ovšem neznamená, že bychom měli chválit za každou cenu.  Mnohem důležitější je upřímnost takového sdělení, neboť ji sami dokážeme snadno vycítit.

Psychoterapeutka k tomu dodává, že nesmíme zapomínat na to, že komunikaci se učíme. A co se můžeme naučit, to se také můžeme odnaučit. Pokud tedy vycházíme například z rodiny, kde byla komunikace s rodiči a mezi rodiči problematická, musíme usilovat o to, abychom sami tento vzorec neopakovali, ale změnili.

V rozhovoru jsme se dotkli i oblasti vstupu do manželství. To považuje paní Ságnerová za velmi důležitou instituci. Ze zkušenosti může rozdělit manžele do dvou skupin: „Lidé, kteří jsou věřící (…) to mají snazší, protože docházejí na přípravu na manželství. My ostatní do toho takzvaně ‚hupsnem‘ a nebavíme se o tom, co to všechno obnáší. Nevynořují se problematické okruhy, nevynořují se problematické otázky, co to všechno znamená, co všechno tím ztratím, ale i co všechno tím získám.“ Mladí lidé pak spíše řeší povrchové věci, jako svatební den, a nedostanou se k otázkám duševního a názorového souznění. A to je podle našeho hosta velká škoda.

Celý rozhovor s rodinnou psychoterapeutkou Lenkou Ságnerovou poslouchejte v audioarchivu.