O podobách online pastorace s Ignácem Muchou

Jaké bylo pro vás jarní období, kdy nebylo možné prožívat modlitbu v širším společenství?

Jako pro každého to bylo období zmatku, trochu chaosu a nervozity, projevilo se ve všech oblastech lidského života. Zároveň si ale z jara pamatuju i pocit jakési jakoby výzvy, že se nacházíme v epochální změně, která se každého týká, a že i krize může člověka posunout dál. Ten pocit, když v životě procházím něčím těžkým, zažívám běžně, vím, že mě to zároveň vede k výzvě. Jako když člověk šplhá na Sněžku Obřím dolem, místo aby jel lanovkou. Modlitba teď neprobíhá v širším společenství a je bez svátostí. Uvědomil jsem si ovšem jednu věc – že každá společná modlitba v kostele, pokud není nesená osobní modlitbou, je jen vnější skořápka. I to pro mě byla výzva, abych se snažil zintenzivnit svou vnitřní modlitbu. V naší farnosti bylo naštěstí možné prožívat obojí – jak osobní, tak společnou modlitbu po internetu.

Zaznamenali jste na webech vira.cz či pastorace.cz zvýšenou návštěvnost? O co měli lidé největší zájem?

Ano, na strankách vira.cz byl zájem větší a nejvíce navštěvovaný byl podle statistik článek, kde se mluvilo o tom, jak se má křesťan postavit k pandemii. Dodneška je nejčtenější. Pak byly hodně čtené biblické liturgické texty, nejen na neděli, ale na každý den. Bylo vidět, že lidi tu výzvu opravdu pochopili a sami se na neděli připravovali. Zajímavé také je, že jedním z dalších nejčtenějších článků byl text „Všímáte si krásy kolem sebe?“, kde o koronaviru nebylo ani slovo a v němž jsme vyzvali čtenáře, aby nám posílali fotografie přírody. Zapadlo mi to to sebe jako mozaika: Ano, potřebujeme vědět, co je koronavirus, jak se k němu máme postavit jako křesťané, a na druhou stranu chceme prožívat něco krásného, co nám Bůh dal v přírodě. Dále byly na pastoraci.cz pochopitelně nejvíce čtené články jako návod na domácí nedělní bohoslužbu nebo o tom, že neděle není pouze bohoslužba, ale především oslava Vzkříšení, které se může projevit i v bohoslužbě.

Mohl byste připomenout, co tyto weby nabízejí?

Web vira.cz se snažíme koncipovat tak, aby byl přístupný široké veřejnosti, říkáme mu „nízkoprahový“. Pojednává se tam nejen o otázkách víry, ale spíš životě z víry jako vztahy a co člověk prožívá krásného či těžkého. Je nízkoprahový i tím, že tam nemáme na první pohled žádný křesťanský symbol. Je tam strom a biblické citáty. Název Víra svědčí o tom, k čemu se jasně hlásíme. Máme svědectví od lidí, že se brání vzít za kliku kostela i kvůli křesťanským symbolům, které jim byly bohužel nějak zprofanovány. K nám přijdou i díky tomu, že web vypadá jaksi civilně. Důležitá je také Linka důvěry, kde se lidé můžou na leccos ptát a my jim odpovídáme. Web pastorace.cz, jak název napovídá, je víc zaměřený do církve. Pastorace a duchovní život, podklady pro pastoraci, práci ve farnostech, texty na nástěnky, biblická kázání a podobně. Pak provozujeme ještě další weby jako modlitba.cz maria.cz, vanoce.vira.cz, velikonoce.vira.cz či deti.vira.cz.

Jaké další technologie a aplikace lze podle vás využít, pokud nechceme zůstat pasivními příjemci, ale zapojit se?

Jsou to pochopitelně sociální sítě: Facebook, Twitter, Instagram. Tam je právě možnost přicházet i se svým pohledem na věc. Něco takzvaně olajkovat, uvést, co se mi líbí či nelíbí, ale i se k tomu vyjádřit. Pak pochopitelně všechny platformy, kde se dá spolu živě komunikovat jako Zoom, Skype a podobně. Tyto aplikace lze použít, aby člověk do věci vstoupil, nebyl jen pasivní.

Čeho se naopak vyvarovat?

V první řadě toho, co nesouvisí v první řadě s duchovní oblastí a člověk v tom může uvíznout. Najednou zjistíte, že jste přišli na chvilku na Instagram či Facebook a už jste tam dvě hodiny. To je bohužel zkušenost mnoha lidí. Jdete se jen rychle na něco podívat, někomu odpovědět, pak se ještě chcete podívat na to, to a to a uplyne vám mezi prsty čas, který jste mohli věnovat něčemu daleko důležitějšímu. To je to nebezpečí, že se člověk nechá tzv. vcucnout. Druhé nebezpečí je, že (co Čech, to nejchytřejší člověk na světě, který rozumí všemu) začnete komentovat věci, o kterých moc nevíte. Svádí to kolikrát i k hořkosti, nenávisti, necháte se vtáhnout do diskuzí, ovlivnit někým, kdo někomu nadává, a tak začnete nadávat taky. Jde o určité emocionální vcucnutí do věcí, do kterých byste v rozhovoru s člověkem na ulici nepustili.

Co z toho, co máme za sebou, považujete za nouzové řešení, a co by naopak mohlo mezi věřícími zdomácnět?

Ta otázka je klíčová, těžko se na ni ale dá odpovědět. Když jsem nad tím přemýšlel, uvědomil jsem si, že mnoho věcí v dějinách, které nejdříve přišly jako nouzové řešení, se nakonec ukázaly jako právě to, co krize přinesla dobrého. Třeba izraelský národ, když padl do babylonského zajetí, byl zoufalý z toho, že měl jen jeden Chrám, kde se uctíval Hospodin. A až za zajetí, když byli Izraelité bez Chrámu a prožívali krizi, vznikly takzvané synagogy, místní společenství a setkávání. Došlo tam k velkému zvnitřnění víry. Když se Izraelité z babylonského zajetí vrátili, přinesli si to s sebou. Chrám před dvěma tisíci lety zmizel a dodnes židovská víra žije ze setkávání v synagogách. V tom bych viděl inspiraci pro nás. My se setkáváme v kostele a kostel je nesmírně důležitá věc, je tam bohoslužba, Pán v eucharistii, všechno to je důležité a potřebné. Ovšem i to, že farnosti byly nucené reagovat na to, že se do kostela nemůže, může vést právě k zvnitřnění. U nás ve farnosti jsme se třeba ráno přes zoom modlili breviář a já se najednou setkal s lidmi, s kterými bych se v kostele nepotkal. Viděl bych jako řešení ponechat některé aktivity, které se dají dělat online, i nadále. Pozitivní je zvnitřnění víry a přijetí odpovědnosti za vlastní víru a ne jen přijít v neděli do kostela a nechat se „obsloužit“. Řekl bych, že právě to by mohlo zdomácnět. Kněží je bohužel nedostatek a bude ještě větší, takže toto může být i řešení.

Zaznamenali jste v době karantény větší zájem o Linku důvěry? S jakými tématy teď lidé přicházeli?

Toto období kopírovalo to, o čem se mluvilo, že přinese: větší osamocení, větší strach ze smrti, z nemoci, ze všeho, co krize přinášela. Lidé se ptali na tato témata, potřebovali povzbudit, zorientovat se. Zaznamenali jsme pochopitelně větší přísun dotazů.