Ondřej Moravec: Češi postupem času přišli na to, jak je biatlon krásný a zajímavý

Ačkoliv jeho rodiče nebyli profesionální sportovci, byl Ondřej Moravec podle svých slov ke sportu veden od malička. "S biatlonem jsem začal už v raném věku u nás v Letohradu, někdy okolo sedmi, osmi let. Poté jsem měl nějaké zdravotní problémy a na druhém stupni jsem se k biatlonu vrátil," popisuje své sportovní začátky rodák z Ústí nad Orlicí a dodává: "Biatlon byl jasná volba, sice kromě biatlonu jsem zkoušel ještě fotbal, ale ten mě nijak neuchvátil a asi mi to ani nešlo. Jasné to pro mě bylo asi v sedmnácti letech, to už jsem věděl, že to budu chtít (profesionální cestou) minimálně zkusit, a že tedy nepůjdu studovat vysokou školu."

Na otázku, zda měl již od dětství nějaký sportovní vzor, náš host odpovídá: "Zhruba do dvaceti let jím byl Ole Einar Bjørndalen. Měl jsem tehdy tu čest se s ním vyfotit a měl jsem od něj podepsaný tréninkový deník. Byl modlou, byl to sportovec a závodník, který tvořil kostru tohoto sportu." Později měl Ondřej Moravec možnost postavit se na stejnou startovní čáru po boku svého vzoru z mládí. "Výsledkově jsem se s ním tehdy nemohl měřit, bylo to ale svým způsobem hezké, navíc nebyl můj cíl s ním závodit, ale možná jako mladý jsem si říkal, že by bylo pěkné jednou s ním závodit. Postupem času tím, že jsem se nějak zviditelnil svými výsledky, jsem s ním mnohdy hovořil. Pak byly závody, kdy jsme spolu i soupeřili a i jsme zažili, řekněme, bitvy napřímo, a když ho člověk dokázal porazit, tak to bylo příjemné. Na jeho obranu musím říct, že byl v pokročilém věku a byl tedy v nevýhodě," dodává se smíchem.

Jak se ohlíží za poslední sezónou, které se výrazně dotkla pandemie Covid-19? "Bylo to hodně zvláštní. Člověk, když přišel na závody, tak to bylo jak na tréninku, člověk pomalu nevěděl, že už se vyjelo. Když tam bývají diváci, tak to bývá rachot, a teď to nebylo. Ale byli jsme rádi, že aspoň závodíme narozdíl od jiných sportů." Dotazy, zda i tento rok ovlivnil jeho rozhodnutí rozloučit se s profesionální kariérou s diváky na tribuně, dostává Ondřej Moravec často. "Měl jsem to namyšlené jinak," přiznává. "Původně jsem se chtěl loučit v Oslu, ale už koncem prosince jsme věděli, že ty závody nebudou, a tak to rozhodnutí přešlo na Nové Město (na Moravě). Že to bude bez diváků jsem věděl, ale nezviklalo mě to jít do další sezóny."

Jak vnímá trojnásobný olympijský medailista vzrůstající popularitu biatlonu ze strany českých fanoušků? "Jedna věc byla olympiáda v roce 2014, ale je potřeba říct, že Nové Město od roku 2005 usilovalo o mistrovství světa. V roce 2013 stadion praskal ve švech a od tohoto roku se, myslím, fanoušci naučili chodit na biatlon. (...) Teď se může zdát, že ty výsledky úplně nejsou, ale pro nás je to určitě dobře, protože lidi přišli na to, že ten sport je krásný jako takový, je zajímavý a lidi se na něj chtějí koukat. Výsledky tam hrají roli, ale chtějí se dívat i na jiné závodníky, nejen ty české." 

Jak důležitý pro něj byl v jeho sportovní kariéře Michal Šlesingr? Jak vnímá atmosféru závodů na zimních olympijských hrách? Která místa mu obzvlášť přirostla k srdci? A co předpovídá českému biatlonu do budoucna? 

Celý rozhovor s Ondřejem Moravcem poslouchejte v našem audioarchivu.