Opera pro dva s Kateřinou Kněžíkovou a Adamem Plachetkou

Pandemická omezení se samozřejmě dotkla i jejich profese, nicméně Adam Plachetka uvádí, že konečně má více času na rodinu. Na druhou stranu říká, že by „nějaké pracovní tempo, ideálně mírnější, opět rád nasadil.“ Kateřina Kněžíková k tomu dodává, že jejich profese je pro ně velké hobby a zábava a s nadsázkou říká, že si do práce chodí odpočinout.

Svět opery ale může být i nesmlouvavý a přísný. „Šance na úspěch je hodně malá a kdybych tušil, jak to všechno funguje, v době, kdy jsem se pro zpěv rozhodoval, pochybuji, že bych se mu věnoval. Naštěstí nevědomost byla sladká. (…) To je asi největší mínus. Je to krásná profese, dokud to jde dobře a ve chvíli, kdy to nejde dobře, to může být velmi depresivní,“ popisuje Adam Plachetka.

Oba pěvci by přes svoji lásku k opeře i rádi překročili hranice tohoto žánru. Adamu Plachetkovi se to již podařilo, kdy na koncertech a ve studiu měl možnost zpívat muzikálové skladby. „Dokonce jsem si myslel, že se muzikálům budu věnovat po vystudování konzervatoře, ale velmi záhy mě opera uchvátila natolik, že jsem ten plán změnil, nicméně ta láska k muzikálu mi zůstala,“ vzpomíná Adam Plachetka. Kateřina Kněžíková by ráda vstoupila do světa šansonu. „Nevím, jestli tam dojdu. Tak, jak jsem nevěděla, že budu zpívat Janáčka a Rusalku. Karty mně to zamíchaly tak, jak mně to zamíchaly, a třeba mi to zamíchají i v případě šansonu. Uvidíme. Třeba začnu kouřit a bude to dřív,“ uzavírá s úsměvem.

Celý rozhovor o náročnosti povolání operního pěvce i o skloubení kariéry a výchovy dětí poslouchejte v audioarchivu.

foto: Michael Pöhn, archiv hostů