Robert Knebl: Zkušenost na ulici pro mě byla předurčující
Pracuje jako vedoucí nízkoprahového zařízení pro děti a mládež Klubu Coolna ve Znojmě. Za svou práci sbírá jedno ocenění za druhým. Má za sebou celou řadu projektů, které pomáhají nejmladší generaci. Možná právě proto, že jako dítě prožil složité období a dostal se i na ulici, svým svěřencům tak rozumí. Dnes jim jako sociální pracovník a táta dvou dětí dokáže pomoci být tam, kde by chtěli být.
„Zkušenost na ulici pro mě byla předurčující k tomu, k čemu jsem se chtěl v budoucnosti věnovat. Přivedla mě k myšlence, že bych chtěl pomáhat lidem nebo být v kontaktu s lidmi. Od dětství jsem byl pozorovatel různých situací a naučil jsem se aktivně naslouchat lidem v mém okolí, jejich osobním příběhům. (…) V prostředí, kde jsem prožíval dětství, jsem se setkával s různými skupinami lidí, kteří se chovali rizikově,“ vzpomíná Robert Knebl. V jeho okolí byly děti, které zažívaly domácí násilí, závislosti rodičů na drogách, alkoholismus, nerovné podmínky, nezájem rodičů, nedostatek lásky. Řada z nich pak skončila ve vězení, ve výchovném ústavu, na drogách.
Dle našeho hosta je to možná malý zázrak, že on se touto cestou nevydal a nyní může znevýhodněným dětem pomáhat. „V první řadě si myslím, že je to mé nastavení k životu, že jsem vždy chtěl od života víc a nespokojil jsem se s tím, jak to je. A chtěl jsem být šťastnější,“ popisuje.
Mezi problémy, které s klienty řeší, patří závislosti, alkohol, drogy, sázení online i nadměrné pití energetických nápojů. Klienti také trpí nedostatkem pozornosti rodičů, tím, že něčemu nerozumí. Dle pana Knebla „dost často přijdeme na to, že musejí pracovat na svém sebevědomí, sebeúctě a sebehodnotě. Jiným zase chybí pokora a potřebují pracovat na svém impulzivním a konfliktním jednání.“
Podle našeho hosta se už podařilo rozšířit povědomí o nízkoprahovém centru Coolna, které funguje ve Znojmě pod hlavičkou Oblastní charity Znojmo s tím, že klienti jej aktivně vyhledávají při snaze řešit své problémy. „Vzpomínám si na jeden moment, kdy za mnou po letech přišel jeden člověk a říkal: ‚Robe, kdybych si s tebou tenkrát nepromluvil, věř tomu, že tady už nejsem, protože jsem uvažoval o sebevraždě,‘“ uzavírá příběhem se šťastným koncem Robert Knebl.
Celý rozhovor poslouchejte v audioarchivu.
foto: Robert Knebl
Související články
Na dřeň s Michaelou o přímluvné modlitbě: Terapie má své limity, Bůh ne
Mít se rád, žít bez lží o sobě samém a zbavit se trápení i traumat, která v sobě nosíme. I toto může být výsledek přímluvné modlitby. Michaela se této modlitbě věnuje několik let, pomohla už desítkám lidí. O modlitbě, která může mít větší sílu, než si myslíme, o zázracích, které se během ní dějí, ale i o zlu, které občas může vylézt na povrch.
Karolína Honsová: S dětmi je lepší o smrti mluvit, než nemluvit
Víc než kdy jindy jsou naše rodiny zasaženy realitou smrti. Ta není náročná jen pro dospělého člověka, ale také pro dítě, které se s ní musí vyrovnat stejně jako kdokoli jiný. Jak mluvit s dětmi o smrti? Zamlčet před nimi realitu smrti blízkého člověka, nebo přiměřeným způsobem tuto informaci sdělit? Jak postupovat, jaká slova zvolit? Na tyto otázky jsme hledali odpovědi s psycholožkou Karolínou Honsovou.
Obchod s lidmi je problém i u nás, říká Kamila Dušková
V pondělí 8. února jsme prožívali Světový den modliteb za oběti obchodu s lidmi, a to už počtvrté. Patronkou tohoto dne zvolil papež František sv. Josefinu Bakhitu, černošskou otrokyni, která se přes velké osobní ponižování dostala ze Súdánu do Itálie, kde získala svobodu. Tam také uvěřila a stala se řeholníci. O obchodu s lidmi jsme hovořili v Dopoledni s Proglasem s Kamilou Duškovou, vedoucí Dílny sv. Kláry v Charitě Znojmo.
