Na dřeň s Michaelou o přímluvné modlitbě: Terapie má své limity, Bůh ne
Mít se rád, žít bez lží o sobě samém a zbavit se trápení i traumat, která v sobě nosíme. I toto může být výsledek přímluvné modlitby. Michaela se této modlitbě věnuje několik let, pomohla už desítkám lidí. O modlitbě, která může mít větší sílu, než si myslíme, o zázracích, které se během ní dějí, ale i o zlu, které občas může vylézt na povrch.
„Když ke mně lidé přicházejí a mají obavy, uklidňuji je, že já sama jsem na jejich židli seděla několik let,“ usmívá se Míša. „Před lety jsem byla na dně,“ vypráví o své těžké životní situaci. Pomohla jí právě přímluvná modlitba. Když toto životní období překonala, zjistila, že se jí lidé čím dál častěji svěřují se svými problémy. Kromě své práce ve zdravotnictví teď každý týden tráví hodiny s lidmi a modlí se za ně.
Dějí se na přímluvných modlitbách zázraky? „Pokud je pro někoho zázrak to, že se mu zlepší kvalita vztahu, že se mu zachrání manželství, nebo že se člověk uzdraví z nějakého hlubokého traumatu – tak potom ano, potom se tyto zázraky dějí,“ usmívá se Michaela, která se kvůli publicitě rozhodla zůstat v částečné anonymitě. Na modlitbu lidé často přicházejí s trápeními, která by se dala řešit i terapií – jeden zásadní rozdíl zde ale Míša vnímá. „Nechci upozadit terapie, často ji lidem doporučujeme. Ale zatímco terapie má své limity, Bůh limity nemá,“ vysvětluje Michaela.
Proč tuto službu dělá? A setkává se při modlitbách taky někdy se zlem? I o tom si s Michalou povídá Alžběta Havlová. Poslouchejte ve čtvrtek v 16 hodin na Radiu Proglas, poté kdykoli v podcastech.