S ředitelem a spirituálem Teologického konviktu o přípravě na kněžství

S ředitelem a spirituálem Teologického konviktu o přípravě na kněžství

Pořad v souvislostech


Teologický konvikt a příprava ke kněžství
Budeme vysílat

Nemocníční kaplan a doba Covidová
Rok s covidem v kulturní karanténě
Rok s covidem v kulturní karanténě
Vysílali jsme

Nemocníční kaplan a doba Covidová

Rok s covidem pohledem ekonoma

Rok s covidem pohledem ekonoma
Audioarchiv
22. února 2021 Dopoledne s Proglasem Autor: Petr Najman

Co se skrývá pod názvem Teologický konvikt? Je jeho existence vůbec potřeba? Je kněží moc, anebo málo? A jak podpořit duchovní povolání? O tom všem jsme hovořili s ředitelem P. Jiřím Kupkou a spirituálem P. Petrem Vrbackým z Teologického konviktu v Olomouci.

Podle P. Jiřího Kupky mají věřící většinou dobrou představu, když se o někom řekne, že je seminarista nebo bohoslovec, ale když se řekne konvikťák, už je to slabší. „Slovo konvikt vzniklo z latinského ‚convivere‘, to znamená žít ve společenství. To je také úkol nás, představených, žít spolu s těmito studenty kus jejich života, ten začátek, než vstoupí do kněžského semináře. (…) Do konviktu, tedy přípravného ročníku (ke studiu bohosloví), vstupují lidé rozličných osudů, charakterů, z různých rodin, měst a samozřejmě přicházejí s určitou představou. A my jim chceme ukázat, že místo, které si zvolili, je to správné,“ popisuje P. Jiří.

P. Petr Vrbacký dodává, že konvikt – nyní povinně stanovený Vatikánem – je nezbytný jako doba přípravy a rozlišení: „Slovo ‚rozlišení‘ je to důležité, protože dnes je obtížné se zorientovat v sobě samém a i v otázce, jestli mám, nebo nemám být knězem. Potřebuji k tomu zpětnou vazbu, potřebuji určitý čas, aby se některé věci mohly vyzkoušet.“

Tvrzení, že kněží je v dnešní době nedostatek, vnímá spirituál teologického konviktu s rezervou. Jako důvod uvádí: „Je to Bůh, který volá (ke kněžství) a my mu nemůžeme stanovovat kvóty. (…) Slyšel jsem i názor, že kněží je pořád ještě moc. Kdyby dělali jen to, co je jejich posláním, tedy duchovní službu, a odřízlo se vše kolem – manažerství, volnočasové aktivity pro farníky a leccos z toho, co by mohli a měli převzít sami laici, tak to (kněží) v pohodě pokryjí.“

P. Jiří k tomu dodává: „Není pro nás žádným překvapením, když by (uchazeč) usoudil: ‚Já jsem takový nedostatečný, neschopný…‘ Člověk se vyvíjí a je dobré dát si prostor pro to, abych na sobě pracoval. Otázka ‚Mám na to?‘ je na začátku úplně zbytečná.“

Celý rozhovor poslouchejte v audioarchivu.

foto: Jaroslava_Otradovcová - Radio Proglas