Na dřeň s Michaelem Čapkem: Touha být adoptován je klišé

Na dřeň s Michaelem Čapkem: Touha být adoptován je klišé

Pořad v souvislostech


S Michaelem Čapkem
Budeme vysílat

S knězem Janem Krbcem
S Markem Janásem
S Markem Janásem
Vysílali jsme


S knězem Janem Krbcem

S bývalou řádovou sestrou Vlastou

S bývalou řádovou sestrou Vlastou
Audioarchiv
8. října 2020 Na dřeň Autor: Anežka Wiewiorková

Dítě vyrůstající v dětském domově, které netouží a nesní o ničem jiném, než o adopci a vlastní rodině. To je obraz, který známe z mnoha literárních děl, filmů či seriálů. Je to ale skutečnost nebo jen představa nás, kteří jsme realitu dětského domova nikdy nezažili?

„Ne pro každé dítě je adopce výhra. Já třeba vyrůstal v dětském domově, kde bylo dost starších dětí a vznikal tak pro nás naopak problém porovnat si adopci v hlavě, přehodnotit, že chceme patřit do nějaké rodiny, když rodinou je pro nás dětský domov,“ popisuje rozdíl mezi skutečností a představou společnosti dvaadvacetiletý Michael Čapek, který strávil část svého dětství v náhradní rodině a část v dětském domově.

Právě dětský domov tak byl ústředním tématem našeho společného rozhovoru, který jsme museli kvůli karanténním opatřením na obou stranách nejdříve odložit, velmi brzy se nám ale podařilo domluvit nový termín a rozhovor natočit. Michaela k němu doprovodili tři kamarádi a ještě krátce před rozsvícením červeného světla mu opakovaně popřáli mnoho štěstí a ujistili ho, že se mu vyprávění na mikrofon určitě povede.

Možná takové ujištění Michaelovi pomohlo i proto, že při pohledu zpět na své dětství vzpomíná na okamžik, který naopak vnímal jako zásadní neúspěch. „Přišlo mi to jako prohra,“ popisuje situaci, kdy se po několika letech života kvůli neshodám v adoptivní rodině vrátil do dětského domova.

Michael Čapek

Dnes už v něm ale nebydlí, v osmnácti letech odešel a hledal si práci. Ani to ale, vzhledem k jeho příslušnosti k romské menšině, nebylo jednoduché. „Protože mluvím bez přízvuku, po telefonu nikdy nebyl problém. Když jsem ale dorazil na schůzku, někteří mi ani nechtěli podat ruku,“ popisuje Michael svoje zkušenosti s diskriminací.

Zažíval ji i v dětském domově? Jak vzpomíná na okamžik, kdy zjistil, že není synem svých adoptivních rodičů? A co se svojí zkušeností člověka, který vyrostl v dětském domově, rad svým vrstevníkům?

Nejen tyto otázky zodpovídá Michael Čapek v dalším dílu pořadu Na dřeň. Poslouchejte ve vysílání Proglasu nebo v podcastových aplikacích.

DMS Na dřeň