Na dřeň s lékařkou Adélou: V šesti kufrech je celý náš život

Na dřeň s lékařkou Adélou: V šesti kufrech je celý náš život

Pořad v souvislostech


S Adélou Clausen
Budeme vysílat

S knězem Janem Krbcem
S Markem Janásem
S Markem Janásem
Vysílali jsme


S knězem Janem Krbcem

S bývalou řádovou sestrou Vlastou

S bývalou řádovou sestrou Vlastou
Audioarchiv
30. září 2020 Na dřeň Autor: Alžběta Havlová

Když jí bylo 29 let, poprvé vycestovala s Lékaři bez hranic na misi do Afghánistánu. Ani nečekala, jak moc jí tato cesta změní život. Proč ji tehdy tak děsila představa života s hypotékou a neustálým vytížením v nemocnici? Proč je černá ovce rodiny? A jaké to je jezdit na rodinné mise? I o tom povídá anestezioložka Adéla Clausen.

„Dřív jsem byla hodně organizovaná, člověk to má v nemocnici velmi nalajnované,“ vzpomíná na dobu před šesti lety mladá lékařka a maminka. Od té doby, co vycestovala s Lékaři bez hranic, se cítí mnohem svobodnější – a to ve všech svých životních rozhodnutích. „Nevím, co budeme dělat za čtyři měsíce, ale nevadí mi to,“ usmívá se žena, která se právě vrátila z rodinné mise v Tanzánii.

„Pocit, že je člověk součástí rodiny, jsem s Lékaři bez hranic měla hned od začátku,“ říká Adéla, která na misi poznala také svého nynějšího manžela: „Člověk se do práce musí těšit a musí vědět, že organizace, pro kterou pracuje, má dobré slovo, přátelský přístup, a že ji může věřit,“ vysvětluje lékařka, proč s manželem chtějí jezdit už jenom s touto světovou lékařkou organizací.

Lékařka Adéla Clausen při rozhovoru ve studiu. (vyfoceno před povinností nosit roušky)S Adélou Clausen si o životě s rodinou na cestách, které nejde tak úplně naplánovat, ale také o misích v Tanzánii, Íránu či Afghánistánu povídá Alžběta Havlová. Rozhovor uslyšíte ve čtvrtek 1. září v 16 hodin na Radiu Proglas (repríza v sobotu v 16:55), nebo potom kdykoliv v podcastových aplikacích.

DMS Na dřeň