Na dřeň s Radkem Jarošem: Ideální smrt by byla v 75 šutrem do hlavy v severní stěně Eigeru
Zdolal nejen všech 14 osmitisícovek na světě, ale také téměř všechny nejvyšší vrcholy všech světadílů. S Radkem Jarošem, nejlepším českým horolezcem u nás, o vděčnosti, kterou cítí, o smrti, jeho rodině, i o tom, kdy chtěl horolezení zabalit.
„Od okamžiku, kdy se narodím, mi hrozí, že umřu,“ odpovídá Radek s úsměvem na otázku, jestli se smrti bojí. Jak se vyrovnává se smrtí svých blízkých, která je v tomto sportu tak častá? V horách zemřela nejen jeho první přítelkyně, ale také další jeho blízcí.
Radek Jaroš se podle svých slov musí v horách vždy spolehnout především sám na sebe. „Vždycky říkávám, že mám snad strážnýho anděla, kterej má teda těžkou práci,“ říká Radek a pokračuje: „Ale možná je taky rád, že nemusí sedět v paneláku a podívá se se mnou na všechna ta krásná místa naší planety,“ a zmiňuje situace, kdy nechybělo málo, a svůj život ve vysokých Himalájích mohl ztratit i on. „Za to, že žiju, cítím obrovskou vděčnost téměř pořád,“ říká Jaroš.
Proč chodí na vrcholy osmitisícovek bez použití kyslíkových přístrojů? Která země mu přijde nejkrásnější? A kdy byl v životě nejšťastnější?
Hluboký rozhovor s Radkem Jarošem vede Alžběta Havlová. Poslechněte si ho ve čtvrtek 25. června v 16 hodin, v repríze v sobotu 27. června v 16:55, nebo potom kdykoliv v podcastových aplikacích.
Související články
Na dřeň s Veronikou Khek Kubařovou: Věřím životu, že ví, co má se mnou za záměry
Hosté na rozhovory většinou přicházejí s neutrálním nebo nervózním výrazem, zvlášť pokud nejsou zvyklí na povídání za mikrofonem nebo pokud zatím nemají žádnou zkušenost konkrétně s Radiem Proglas. Česká divadelní a filmová herečka Veronika Khek Kubařová naopak dorazila do studia poměrně dost uvolněná a s milým úsměvem.
Na dřeň s Dominikem a Ondrou: Každý homosexuál v církvi se snaží to nejdřív odmodlit
V druhém dílu věnovanému homosexualitě a křesťanství uslyšíte otevřenou výpověď Dominika a Ondry. Ačkoli učení katolické církve udává, že lidé s homosexuální orientací mají žít bez partnera, realita někdy vypadá jinak. I proto nabízíme příběh dvou hluboce věřících mužů, kteří se rozhodli, že jeden bez druhého už žít nechtějí. A s redaktorkou Hanou Strašákovou si povídali o tom, jak jejich odlišnou sexuální orientaci přijali jejich rodiče a lidé ve farnosti. O tom, jak pro ně samotné bylo těžké zjistit, jakou cestu si v životě zvolit. A jak do jejich rozhodování vstoupil Bůh.
Na dřeň s Josefem Suchárem: Krásný věci někdy hodně bolej
Josefa Suchára, neratovského faráře, zná díky komunitě v horské vesničce Neratov spoustu lidí jako přátelského a schopného kněze, pro kterého nic není problém, a který má vášeň pro traktory. Cítí se ale někdy Josef i přes čilý komunitní život jako kněz sám? A co je podle něj na celibátu nejtěžší? "Povolání ke kněžství je jedna věc, povolání k celibátu věc druhá," říká. Otevřený rozhovor o úskalích kněžské služby, samotě, ale také třeba o tom, jestli jde s Bohem uzavřít smlouva a proč bychom si věci měli přát.
Na dřeň s Bárou Černoškovou: Mužskému světu se dokážu ubránit
Už od malička miluju sport, a tak byl kanál ČT4 mým nejvyhledávanějším televizním programem. Vždy jsem zpozorněla, když se na obrazovce objevila Barbora Černošková, která byla dlouho dobou jedinou ženou ve studiu.
Na dřeň s Petem Luptonem: V pornu se holce nemusíte dvořit
Závislost na pornografii – je to vůbec možné? I tímto se zabývá další díl pořadu Na dřeň, jehož hostem je Pete Lupton. Tento mladý muž se netají s tím, že sám musel právě závislost na sledování porna několik let řešit.
Na dřeň s Josefem Trojanem: Jediná možnost, jak z toho ven, je být dobrým člověkem.
Zatímco při televizních rozhovorech může působit sebevědomě a extrovertně, ve skutečnosti je herec Josef Trojan melancholický a přemýšlivý typ. Alespoň to o sobě říká. O tom, proč se snaží být dobrým člověkem, proč se rozhodl v 18 letech skončit se školou a živit se nejen herectvím, ale třeba úklidem v psychiatrické léčebně, ale také o jeho rodičích Kláře a Ivanovi, krásách i těžkostech herectví a vůli, kterou člověk musí mít, když je na volné noze.
