Na dřeň s Josefem Trojanem: Jediná možnost, jak z toho ven, je být dobrým člověkem.

Na dřeň s Josefem Trojanem: Jediná možnost, jak z toho ven, je být dobrým člověkem.

Pořad v souvislostech


S Josefem Trojanem
Budeme vysílat

Příběhy lidí s homosexuální orientací
Příběhy lidí s homosexuální orientací
Příběhy lidí s homosexuální orientací II.
Vysílali jsme


S Milanem Tesařem

S Josefem Suchárem

S Barborou Černoškovou
Audioarchiv
30. dubna 2020 Na dřeň Autor: Alžběta Havlová

Zatímco při televizních rozhovorech může působit sebevědomě a extrovertně, ve skutečnosti je herec Josef Trojan melancholický a přemýšlivý typ. Alespoň to o sobě říká. O tom, proč se snaží být dobrým člověkem, proč se rozhodl v 18 letech skončit se školou a živit se nejen herectvím, ale třeba úklidem v psychiatrické léčebně, ale také o jeho rodičích Kláře a Ivanovi, krásách i těžkostech herectví a vůli, kterou člověk musí mít, když je na volné noze.

„Všechny myšlenky o tom, že bych herectví chtěl dělat, pochází z dětství, kdy jsem byl extrovertní a takové typické herecké dítko,“ popisuje devatenáctiletý Josef, který se rok před ukončením gymnázia rozhodl jít na volnou nohu. „Snažím dělat věci i mimo herectví, abych eventuálně měl do čeho rejpnout. Sice to není nic, co by mě opravdu naplňovalo, ale donutí mě to se chovat trochu jinak. Už nejsem tak suverénní, suverénní jsou spíš lidé, kteří jsou nade mnou,“ říká Josef a jmenuje profese, kde momentálně pracuje: „Na recepci, ve sklárně a teď doufám, že mi vyjde úklid v psychiatrické léčebně.“ Dodává ale, že pokud je člověk na volné noze, nejdůležitější je mít dobrou vůli: „Mám to poměrně hezky naplánovaný, dokážu o tom poměrně honosně mluvit, ale vždycky zakopnu u té vůle. Snažím se na sobě makat, ale určitě neplním tu vizi, kterou jsem si řekl, že plnit chci.“

Josef Trojan se v rozhovoru upřímně zamýšlí nad každou otázkou, ptám se ho tedy, jestli se snaží být dobrým člověkem? „Možná se tak snažím, protože mám pocit, že zas tak dobrým člověkem jsem nebyl,“ říká: „Uvědomil jsem si jsem si, že ta moje extrovertní minulost a trochu nevybíravost mě udržovala v nějaký pohodě, ale na druhou stranu jsem tím možná lidem ubližoval. Což potom vedlo k tomu, že jsem se uzavřel. A jediná možnost, jak z toho ven, je být dobrým člověkem,“ přemýšlí Josef.

Josef Trojan ve filmu Šarlatán. Zdroj: CinemArt

Povídali jsme si také o depresích jeho maminky Kláry, o úskalích herecké profese, i o novém filmu Šarlatán, kde si Josef poprvé zahrál se svým otcem. „Byl jsem z toho samozřejmě nervózní,“ říká mladý herec a vzápětí dodává: „Po prvním promítání, kdy jsme v sále byli asi jen čtyři, přišlo takový objetí. A to člověk pozná, z jakýho důvodu se objímá.  A po premiéře na Berlinale přišla i slova spokojenosti, docela velký spokojenosti. Takže to asi…klaplo,“ usmívá se Josef.

Rozhovor s Josefem Trojanem si poslechněte ve čtvrtek 30. dubna 2020 v 16 hodin na vlnách Proglasu nebo potom kdykoliv v podcastových aplikacích (Spotify,Google Podcasts,Apple Podcasts nebo Soundtier).

Líbí se vám rozhovor v pořadu Na dřeň? Podpořit nás můžete zde

Josef Trojan s redaktorkou Alžbětou Havlovou.