Na dřeň s Janou Sladkou Ševčíkovou: Usínala jsem s tím, že už to nikdy neudělám
Hromady jídla, ze kterého by se vám normálně udělalo špatně a potom zvracení, které si sami přivodíte – to je ve velké zkratce bulimie, nemoc, která může končit smrtí. Příběh Jany Sladké Ševčíkové má naštěstí happyend, o dvanáctileté zkušenosti s poruchou příjmu potravy dnes už jen vypráví. O tom, že žít s bulimií není žádný med, ale že se s ní i přesto dá vypořádat, bude další díl pořadu Na dřeň.
„S velkým odstupem si myslím, že mě zkušenost s mentální bulimií naučila rozumět sama sobě. Rozumět tomu, co skutečně v životě chci, co si o sobě myslím, jak moc dám na slova druhých, a jak moc – a nerada bych, aby to znělo jako klišé –, jak moc ráda jsem na světě,“ říká Jana Sladká Ševčíková, která se po překonání bulimie rozhodla pro založení centra Anabell, kde už téměř dvacet let nacházejí pomoc lidé s poruchami příjmu potravy i jejich blízcí. „Pochopila jsem, že když už jsem dostala od života ten dar, že jsem nad bulimií mohla zvítězit, tak že chci pomáhat ostatním, aby se nebáli. Aby se netrápili tak, jako jsem se trápila já.“
Na všechno trápení s nemocí, o níž dlouho nikomu neřekla, už dnes zakladatelka centra Anabell vzpomíná s odbornou zkušeností člověka, který podobně nemocným lidem pomáhá. O bulimii mluví jako o onemocnění, které je „spojené s tím, že nevěříte tomu, že jste dost dobrá, že jste dost hezká, dost schopná. Že vás lidi mají rádi jenom proto, jaká jste, jenom pro tu hlubokou podstatu, že prostě jste.“ S poruchou příjmu potravy se Jana Sladká Ševčíková většinu času utkávala sama: „Usínala jsem s tím, co lidé s bulimií říkají velmi často, a co k té nemoci samozřejmě patří: s tím, že už to nikdy neudělám. Což se samozřejmě nestalo, alespoň ne do té doby, než jsem nastavila jiné vzorce uvažování, chování, přemýšlení o sobě sama – než jsem se uzdravila.“
Dá se z anorexie nebo bulimie úplně vyléčit? Co může pomoct lidem, které trápí porucha příjmu potravy? Poslouchejte na Proglasu ve čtvrtek 12. března od 16.00 (k poslechu také v podcastových aplikacích Spotify,Google Podcasts,Apple Podcasts nebo Soundtier).
Líbí se vám rozhovor v pořadu Na dřeň? Podpořit nás můžete zde.
Foto: archiv Jany Sladké Ševčíkové
Související články
Na dřeň s Erikem Taberym: „Člověk si uvědomí, jak je to všechno strašně křehké“
Sešli jsme se den před úterým 10. března, dnem, kdy vláda v Česku oznámila, že zavírá školy a akce nad 100 lidí. Koronavirus tak do našeho rozhovoru ještě nezasáhnul. Naštěstí - nejsem si jistá, jestli by si Erik Tabery, šéfredaktor časopisu Respekt, ještě na povídání o jiných věcech našel ani ne tak čas, ale spíš myšlenkovou kapacitu. Tabery žije pro svou práci, k rozhovoru jsem si ho ale pozvala kvůli tomu, co mu mnoho let jeho psaní a všechny ostatní činnosti hodně komplikovalo – zdravotní problémy, o kterých promluvil až nyní, kdy se jich po dvaceti letech zbavil.
Na dřeň s Pavlem Gruberem: Říkají nám „lékaři teroristů“
Po osmi a půl letech ve funkci opustí k poslednímu březnu židli šéfa českých Lékařů bez hranic. Ač sám nemá zdravotnické vzdělání, řídí tuzemskou pobočku jedné z nejznámějších humanitárních organizací na světě, která poskytuje rychlou a profesionální lékařskou péči především v místech válečných konfliktů. Pavel Gruber o své práci tvrdí, že v ní především našel smysl.
Na dřeň s Anetou Vidurovou: Věděla jsem, že tu s ním chci být, dokud to půjde
Aneta Vidurová je hostem dalšího dílu Na dřeň. Ten má tentokrát dva díly. V prvním se zaměříme na její rozhodnutí si vzít za manžela Michala, který trpí svalovou dystrofií. Druhý, který naladíte pouze na podcastech, se týká intimního života manželů. Poslouchejte ve čtvrtek 27. prosince v 16 hodin na Radiu Proglas.
Na dřeň s Boženou Havlovou a Radovanem Voříškem: Ďábel je rozzuřený pes na řetězu
Vidět působení zla v práci s drogově závislými nebo lidmi ve věznicích zřejmě není těžké. Co ale když toto zlo „ožije“ přímo před vámi a třeba vás i osloví?
Na dřeň s Miloslavem Nevrlým: To byl můj ráj
Spíše než na dřeň se tentokrát vydáme na vrchol - povídat si totiž budeme s cestovatelem, spisovatelem a hlavně milovníkem hor Miloslavem Nevrlým. Autor Karpatských her letos oslaví 87. narozeniny, takže mluvit opravdu bylo o čem. Ptali jsme se na to, jak hory ovlivnily jeho život, mluvili o jeho dobrodružných výpravách horami Evropy a také o tom, jestli lze v přírodě nalézt Boha.
