Na dřeň s Erikem Taberym: „Člověk si uvědomí, jak je to všechno strašně křehké“

19. března 2020 Na dřeň Autor: Alžběta Havlová

Sešli jsme se den před úterým 10. března, dnem, kdy vláda v Česku oznámila, že zavírá školy a akce nad 100 lidí. Koronavirus tak do našeho rozhovoru ještě nezasáhnul. Naštěstí - nejsem si jistá, jestli by si Erik Tabery, šéfredaktor časopisu Respekt, ještě na povídání o jiných věcech našel ani ne tak čas, ale spíš myšlenkovou kapacitu. Tabery žije pro svou práci, k rozhovoru jsem si ho ale pozvala kvůli tomu, co mu mnoho let jeho psaní a všechny ostatní činnosti hodně komplikovalo – zdravotní problémy, o kterých promluvil až nyní, kdy se jich po dvaceti letech zbavil.

„To je zvláštní takhle mluvit o zdravotních věcech,“ směje se téměř dvoumetrový šéfredaktor ve své kanceláři: „Já vlastně vůbec nevím, jestli to co říkám, je zajímavý,“ dodává a tím jen potvrzuje důvod, proč o tom, čím si roky procházel, neměl na veřejnosti potřebu mluvit. Před pár týdny ale na svém facebookovém profilu ve velmi otevřeném a osobním příspěvku popsal, čím si procházel – téměř každý den trpěl nesnesitelnými migrénami, které mu často zabraňovaly číst i psát. „Nejhorší moment pro mě byl, když jsem jednou přišel domů, a nebyl jsem schopen pozdravit svou manželku,“ popisuje Erik Tabery. Po letech přišel na to, že za tyto bolesti a další problémy mohl nádor na nadledvinách.

Povídali jsme si nejen o tom, jak jako novinář ve vedoucí funkci mohl s těmito komplikacemi vykonávat svou práci, ale i o tom, proč se o těžkostech, které lidi prožívají, ve společnosti tak těžko mluví: „Když jsem ten status napsal, šokovalo mě, kolik lidí mi napsalo. Třeba i spousta žen o tom, že jejich partneři si nechtějí přiznat, že mají nějaký problém. A jak jsou rády, že o tom někdo veřejně mluví,“ říká Tabery. „Pamatuji si, že když jsem byl třeba na debatě v televizi, tak jsem byl nervózní, abych mě to tam nepotkalo. To by mi samozřejmě nikdo nevěřil, že to je jen migréna, působí to, že je člověk opilý,“ popisuje.

Proč Erika tak potěšilo, že za ty roky nikdo nepoznal, čím si prochází? Jakou roli zde hrála jeho manželka? Přehodnotil kvůli této zkušenosti nějak své priority? A má pocit, že jako šéfredaktor by člověk měl být bezchybný?

„Já jsem velký zastánce chyb,“ směje se Tabery: „Jsem nejlepším příkladem toho, že na chybách se člověk nejvíc učí. Je to esenciální část našeho života.“

Poslechněte si otevřený rozhovor s Erikem Taberym na Proglasu ve čtvrtek 19. března v 16 hodin, nebo potom kdykoliv v podcastových aplikacích (Spotify,Google Podcasts,Apple Podcasts nebo Soundtier).

Líbí se vám rozhovor v pořadu Na dřeň? Podpořit nás můžete zde.

P.S. A jak by vypadal náš rozhovor, když bychom se potkali nyní? :)