Dějiny křesťanského výtvarného umění – 8. díl
V osmé části vzdělávacího cyklu Dějiny křesťanského výtvarného umění nám historik umění prof. Jan Royt CSc. představí zrod renezančního uměleckého proudu v zaalpských zemích. Poslouchejte ve čtvrtek 20. června od 16. hodiny.
Renesance v zaalpských zemích
Od konce 15. století pronikají prvky italské renesance do ostatních evropských zemí, a to díky vlašským kameníkům, zedníkům a malířům, kteří přicházeli ve velkém do západní a střední Evropy. Na pozdně gotických stavbách se setkáváme s použitím renesančního dekorativního tvarosloví.
Renesance v Nizozemí
Bratři Jan a Hubert van Eyckové - oltář v gentské katedrále sv. Bavona s námětem Klanění Božímu beránkovi. K nejproslulejším dílům Jana van Eycka (1390-1441) - podle pověsti vynálezce olejomalby, patří Madona kancléře Rolina nebo portrét manželů Arnolfiniových.
V následující generaci vynikl Rogier van der Weyden – Snímání z kříže a Madony. Na přelomu 15. a 16. století tvoří Lucas van Leyden (Lot a jeho dcery) a Hieronymus Bosch (Zahrada pozemských rozkoší). Nejvýznamnějším představitelem severského manýrismu byl Bartholomaeus Spranger (1546-1611), který pracoval i na dvoře císaře Rudolfa II. v Praze. Významným představitelem vlámské a holandské malby 17. století byl Pieter Bruegel starší (1525-1569) – realisticky až satiricky zobrazoval detaily denního života (V zemi peciválů, Senoseč, Ikarův pád). Známí jsou i jeho synové Pieter Bruegel mladší a Jan Bruegel starší.
Renesance ve Francii
Charakterizuje dílo Jeana Fouqueta, který při výzdobě zámku ve Fontainebleau ještě uplatnil vliv italské malby. Skupina malířů, kteří zde pracovali, se označuje jako fontainebleauská škola.
Renesance v Německu
měla v malbě blíže spíš k vlámské tradici než k italské. Z díla Jana van Eycka vychází např. Konrád Witz. Předchůdci Dürerovými byli Michael Wohlgemuth a Martin Schongauer.
Albrecht Dürer (1471-1528) se věnoval také grafice. Vytvářel dřevořezy a mědirytiny. Z grafických listů jsou nejznámější jeho ilustrace k Apokalypse, Život Panny Marie, Malé a Velké pašije. Vytvořil hodně portrétů, jeho obrazy s náboženskými náměty jsou dokonalé ve formě a reálné perspektivě (Klanění tří králů, Růžencová slavnost). Jeho žákem v malbě i grafice byl Hans Baldung Grien. Jeho současník Lucas Cranach (1472-1553) – blízký přítel Martina Luthera, vytvořil mnoho obrazů, které vyjadřují nový pohled na klasická křesťanská témata (Náprava hříšníkova prostřednictvím Víry).
Matthias Grünewald vytvořil známý Isenheimský oltář. Tradici vlámské malby, spojené s motivy italské renesance vidíme v díle Hanse Holbeina, který ale už také ukazuje přechod od pozdně gotické malby německé k umění renesance.
Renesance v českých zemích
se v 15. století pro husitské bouře ihned neprosadila. Umění zůstalo dále pod vlivem gotiky. Na konci 15. století ale už proniká alespoň ve vnější dekorativnosti např. při úpravě Vladislavského sálu. Nástup renesanční architektury spadá až do 30. let 16. století. Za Ferdinanda I. byl postaven letohrádek královny Anny zvaný Belveder. Konečnou podobu Belvederu stejně jako letohrádku Hvězda na Bílé hoře dal Bonifác Wohlmut. Vrchol české renesanční architektury představuje Schwarzenberský palác od mistra Augustina s fasádou zdobenou sgrafity. Řada hradů je přebudovávána na zámky.
Renesanční sochařství se zaměřuje na výzdobu architektury (portál kostela sv. Jiří na Pražském hradě, ale také náhrobky ve sv. Vítu).
Na sklonku renesance tvořil v Čechách na dvoře Rudolfa II. Nizozemský sochař Adrien de Vries (1560-1626). Jeho dílo je dokladem vrcholného manýrismu (busta Rudolfa II. Výzdoba valdštejnské zahrady). Na Moravě byl známý Jiří Gialdi (1550-1608) – kašna na zámku v Náměšti nad Oslavou.
Přerod středověké malby v renesanční se v Čechách děje pod vlivem německého malířství. Významným malířem byl mistr I.W., žák Lucase Cranacha – (Zavraždění sv. Václava ve sv. Vítu). Mistr litoměřického oltáře tvoří kolem r. 1520 (nástěnné malby ve svatováclavské kapli sv. Víta).
Giuseppe Arcimboldo – italský malíř, působil ve službách Habsburků kolem r. 1527-1593. Byl dvorním portrétistou. Vytvářel portréty, často skládané z různých věcí – ovoce apod. Velmi se tím odlišoval. Na dvoře Rudolfa II. působila řada zahraničních malířů manýrismu. Např. Bartoloměj Spranger, Peter Stevens, Hans von Aachen, Leandro Basano, Jan Bruegel, Hans de Vries. Císař Rudolf II. měl bohatou uměleckou sbírku, která ale po třicetileté válce byla velmi ochuzena.
Knižní malba se u nás udržovala i přes rozvoj knihtisku (Svatovítský graduál, Litomyšlský kancionál, Královéhradecký graduál)
