Křesťanští teologové prvních tří století – 3. díl
V tomto pokračování našeho cyklu o křesťanských teolozích prvních tří století s docentem Václavem Venturou zůstaneme nadále na území apoštolských otců. Nahlédneme do nejstaršího vyprávění o umučení popisující smrt biskupa Polykarpa ze Smyrny.
Svatý Polykarp se znal s dalším teologem, jehož dílo si přiblížíme, Papiášem z Hyerapole. Nejspíš díky tomu, že i on měl být žákem apoštola Jana. Papiáš je ale pro nás problematicky přijatelný, protože vedle zdravé a dobré nauky hlásal také tzv. milenaristické učení. Jde o blud, který se pak značně mezi křesťany rozšířil. O jeho obsahu si povíme více v našem vysílání. Ale právě Papiášovi je kladeno za vinu, že tuto nauku do církve uvedl.
Ještě si přiblížíme i Barnabášovu epištolu. Autorem nejspíš nebyl apoštol Barnabáš. V době sepsání tohoto textu už byl pravděpodobně po smrti. Ale dílo tradičně řadíme mezi spisy apoštolských otců, tak jej ani v našem vzdělávacím cyklu s doc. ThDr. Václavem Venturou, Th.D. nevynecháme.
Související články
Křesťanští teologové prvních tří století – 2. díl
Apoštolští otcové jsou první křesťanští teologové. Učili se od apoštolů a nebo od jejich žáků. Pohybujeme se tedy v době konce prvního a v průběhu druhého století. Texty apoštolských otců zachycují vedle nauky i atmosféru doby včetně problémů, bolestí i radostí. Po Klementu Římském si představíme osobnost a dílo apoštolského otce Ignáce z Anitochie.
Křesťanští teologové prvních tří století – 1. díl
Znali apoštoly nebo jejich žáky, naslouchali jim v atmosféře živé zkušenosti se Zmrtvýchvstalým a zanechali nám jako dědictví své spisy. Taková charakteristika před nás staví skupinu teologů, kterým říkáme apoštolští otcové. Žili na konci prvního a během druhého století. Věnujeme jim prvních pět dílů vzdělávacího cyklu.
