Úvod do christologie – 2. díl
Ve druhém pořadu vzdělávacího cyklu bude Prof. Ctirad Václav Pospíšil odpovídat na vztah christologie a spirituality. Jaký vztah má christologie k praktickému životu člověka ve víře.
Poznáme, že bez víry a bez vážného usilování o prožívání osobního vztahu ke Kristu by christologie byla jen akademickým uvažováním. Christologická ortodoxie v plném slova smyslu není možná bez „kristovské“ ortopraxe. O tom svědčí třeba i tzv. „teologie srdce“. Tradice, která vidí hlubokou souvislost mezi Prologem Janova evangelia a gestem sklonění se učedníka, kterého Ježíš miloval, k Mistrovu srdci ve večeřadle.
V monografii "Ježíš z Nazareta, Pán a Spasitel" vydané nakladatelstvím Krystal OP a Karmelitánským nakladatelstvím můžete téma druhého dílu vzdělávacího cyklu Proglasu sledovat od 27. strany.
Pro ilustraci vyjímáme jen krátkou citaci:
První velmi zřetelná spojitost mezi christologií a spiritualitou vyplyne z úvahy nad textem, o němž jsme se zmiňovali jako o jednom z východisek christologie: "...nikdo nemůže říci:´Ježíš je Pán´, leč v Duchu svatém" (1 Kor 12, 3). Co ale znamená ono v ´Duchu svatém´? Velmi obecně lze říci, že se jedná o osobní přebývání Ducha svatého v srdci učedníka. Tedy podobně jako ve vztahu mezi věřícím a Ježíšem Kristem, vtěleným Božím Synem. Vyznání víry v Ježíše jako Pána tedy není pouze přitakáním k nějaké čistě objektivní pravdě, ale musí být nevyhnutelně zároveň také výrazem toho, že učedník je Ježíši Kristu vnitřně podoben. Z řečeného vyplývá jednak velmi úzké propojení mezi fides qua creditur (báze podobnosti s Kristem) a fides quae creditur (pravda o Ježíši jako Pánu). Ale také z toho vyplývá skutečnost, že poznávat Ježíše Krista a pronikat do jeho tajemství nutně vyžaduje připodobňování se Kristu. Christologie v pravém slova smyslu tudíž není pouze myšlenkovou konstrukcí, ale vyžaduje opravdové zasvěcení a připodobňování se Tomu, jehož chceme poznávat. Prolnutí mezi poznáváním a připodobňováním se, mezi christologií a spiritualitou dokládá skvěle i následující myšlenka:
"Milovaní, nyní jsme Boží děti. Ale ještě nevyšlo najevo, co budeme! Víme však, až se zjeví, že mu budeme podobni, protože ho spatříme takového, jaký jest. Každý, kdo má tuto naději v něho, posvěcuje se, tak jako on je svatý (1Jan 3, 2-3)."
