Úvod do christologie – 3. díl
Ve třetím pořadu vzdělávacího cyklu otevře Prof. Ctirad Václav Pospíšil velkou kapitolu o Tajemství Ježíše Krista v Písmu. V prvním oddílu kapitoly se věnuje Starozákonním předpokladům christologie. Nejprve vztahu mezi Starým a Novým zákonem.
V monografii "Ježíš z Nazareta, Pán a Spasitel" vydané nakladatelstvím Krystal OP a Karmelitánským nakladatelstvím můžete téma třetího dílu vzdělávacího cyklu Proglasu sledovat od 35. strany.
Pro ilustraci vyjímáme jen krátkou citaci:
II.1.1. Vztah mezi Starým a Novým zákonem
Otevřeme-li Nový zákon, zjistíme velice snadno, že sám Ježíš z Nazareta vykládal Starý zákon (srov. např. Lk 4, 16 nn). Užíval mesiášských titulů, jako například Syn člověka (srov. Lk 12, 8), anebo přijímal, byť s výhradami, označení Syn Davidův (srov. např. Mk 12, 35-37 par., Mt 21, 9). Také po Velikonocích zůstává Starý zákon jedním ze základních prostředků pro pochopení tajemství Ukřižovaného, který zvítězil nad smrtí. Svědčí o tom slova Vzkříšeného, jak nám je předkládá evangelista Lukáš:
"A on jim řekl: ´Jak jste nechápaví! To je vám tak těžké uvěřit všemu, co mluvili proroci? Což neměl Mesiáš to vše vytrpět a tak vejít do své slávy?´ Potom začal od Mojžíše a všech proroků a vykládal jim to, co se na něho vztahovalo ve všech částech Písma." (Lk 24, 25-27)
Tato a další uvedené pasáže představují skutečnou základnu prvotní křesťanské teologie. Prokazování kontinuity mezi Ježíšem z Nazareta a Starým zákonem dokládalo, že Muž z Nazareta je oním přislíbeným Kristem, v němž se naplnily přísliby dané Hospodinem v minulosti předkům. Mezi Starým a Novým zákonem tedy existuje vztah kontinuity. Tato kontinuita je však plně patrná až tehdy, když se naplní Ježíšův životní příběh (srov. např. Lk 24, 25-27). Ježíš z Nazareta totiž představuje nejen plnost zjevení, ale také radikální novost a překonání toho, co očekával Starý zákon. To je patrné například z Ježíšova postoje k zachovávání soboty, dále třeba z toho, že Ježíš odpouštěl hříchy. Nelze nezmínit Ježíšův výjimečný vztah k Bohu jako k Otci (srov. Mk 14, 36: Jan 10, 31-33). Druhou tváří vztahu mezi Starým a Novým zákonem je tedy přesah, překonání, novost.
"Kristův příchod není jakýmsi vývojovým nebo pedagogickým vyvrcholením dějin Izraele a jeho mesiášských nadějí. I když den vtělení přišel po dlouhé epoše očekávání, není čímsi vyvoditelným z toho, co mu předchází. Kristova ´res´ nekonečně přesahuje ´spes´Izraele. " (Angelo Amato, Gesú il Signore...)
