Úvod do christologie – 6. díl

V monografii "Ježíš z Nazareta, Pán a Spasitel" vydané nakladatelstvím Krystal OP a Karmelitánským nakladatelstvím můžete téma šestého dílu vzdělávacího cyklu Proglasu sledovat od 74. strany.

Pro ilustraci vyjímáme jen krátkou citaci:

II.2.6.  Základní charakteristiky některých novozákonních christologií

Systematický christolog si musí velmi jasně uvědomovat následující: základní normu ortodoxie představuje jedině souhrn všech novozákonních christologií, a proto se musí snažit, aby v jeho reflexi byly vyváženě zastoupeny všechny jednotlivé hlasy, které však zní ve společném chóru.

„Aby věřící křesťané uchovávali autentickou a pravou christologii, jež je na víře založeným a v ní zakořeněným poznáním Krista, je nutno všechna tato svědectví přijímat v jejich úplnosti. Bezpochyby je však každému dovoleno, aby byl vůči té či oné novozákonní christologii vnímavější, protože se může zdát, že vzhledem k náklonnostem ducha či vzhledem k jednotlivým kulturám vypovídá o Kristu příhodněji. Pro věřící však představují tato všechna svědectví dohromady jediné evangelium, jež hlásal Kristus a jež se k němu vztahuje. Žádná z těchto christologií však nesmí být odmítána, jako kdyby na základě nějakého podružného vývoje nepředkládala pravou Kristovu podobu, anebo jako kdyby ztratila svou hodnotu, protože je poznamenána kontextem starověké kultury. Interpretace textů, která je jistě nutná, nesmí dospívat k tomu, aby tyto texty zbavovala jejich obsahu.“

PBK, Bible a christologie, 2.2.2.2.c., s.66