Úvod do teologie Trojjediného Boha 1. díl

V první části monografie "Jako v nebi, tak i na zemi" nás prof. C. V. Pospíšil seznamuje se třemi základními stavebními kameny trinitologie.

I. Jahve – Bůh Otec, nebo Trojice?
II. Praktický význam trojičního obrazu Boha
III. Ekonomická a imanentní Trojice

To je také obsah úvodních dílů vzdělávacího cyklu dogmatiky. 
V těch následujících pořadech se vydáme hledat tajemství Trojjediného Boha v Písmu. Půjdeme cestou od starozákonní předehry zjevení Trojjediného až k dovršení zjevení Nejsvětější Trojice v Novém zákoně. Dále přiblížíme Augustinův spis De Trinitate a přínos dalších západních teologů, zejména Richarda od sv. Viktora, sv. Tomáše Akvinského a sv. Bonaventury z Bagnoregia. Pozornost věnujeme  i systematickým tématům, jako je "Filioque", "perichoreze" a "přivlastňování".

Jednotlivé pořady 28 dílného cyklu najdeme v audioarchivu Proglasu, označené signaturou  DG_dogmatika_01 atd.

DG_dogmatika_01
Jahve – Bůh Otec, nebo Trojice?

JB:  Kde začít?

Prof. C. V. P.: Ta otázka je svízelná. Kdybychom začali SZ, tak se nám tu objeví pojednání o jediném Bohu. Jenže ve skutečnosti my křesťané už ten SZ nečteme tak, jako kdyby Kristus nepřišel. My už to víme... A proto jsem předřadil celému povídání právě odpověď na tři otázky: 1. Je Jahve Bůh Otec, nebo Trojice? 2. Jaký je praktický význam trojičního obrazu Boha? Obraz Boha v lidské mysli, prožívané spiritualitě a také v uspořádání lidské společnosti? 3. Do třetice nás bude zajímat, jaký je poměr mezi imanentní a ekonomickou Trojicí, mezi nestvořeným a stvořeným bytím.

Mnozí se domnívají, že za tu víru v jediného Boha se stydět nemusíme. Ta je racionální. Ale Trojice je mystérium, s nímž si nevíme rady. A přitom to dokazování existence jediného jednoosobového Boha není vůbec jednoduché.

JB:  Jak tedy budeme uvažovat? 

Prof. C. V. P.: První impuls přichází na sklonku 18. století od německého filosofa Fichteho. Vychází z konstatování, že žádný člověk nemůže být osobou sám. Osoba je totiž identita, která je také vymezena vůči ne – já! No a pokud by ten náš Bůh byl nekonečný, pokud by se vymezoval vůči světu, byl by na tom světě závislý. A pokud se vůči světu nevymezuje, tak nemůže být jednoosobový. Když člověk dospěje k tomu, že svět by měl mít jeden prazaklád, tak musí i odpovědět na otázku – je ten prazáklad osobou nebo ne osobou? A tady už to není jednoznačné... Pamatujme ale, že nikdo nemůže být osobou sám!

Druhý, kdo nás inspiruje, je Martin Buber a jeho kniha "Já a Ty". Není žádné základní slovo Já nebo Ty, ale prazákladní slovo Já – Ty. Nikdo nemůže být osobou sám. Osoba je vztahová záležitost, Já nemůže existovat bez Ty. A teď se podíváme do SZ. Ten biblický Bůh je v první řadě jednající svobodou! Je transcendentní a zároveň je meziosobně vztahový. Je to Bůh Abrahámův, Bůh Izákův, Bůh Jákubův. Pokud je transcendentní (tedy na světě nezávislý), je vůči světu svobodný, ale pak mu nemůžeme přidávat nic, co by ten Bůh již od věčnosti neměl... Jestliže Bůh je meziosobně vztahový v dějinách spásy a jestliže mu stvoření nesmí nic přidávat, tak musím konstatovat, že tady se zjevuje jeho meziosobní vztahovost, která je věčně v Něm. Připomenu: Jan 5,39.

JB: Jaký je vztah mezi Jahve – Abrahám a Otec – Syn?

Prof. C. V. P.: Tady se dostáváme k tomu, že ta transcendence je v podstatě svoboda. A ta svoboda je dobrovolné, chtěné sebedarování navenek. Tím principem veškerého daru je Duch svatý. Protože aby Bůh mohl být darem, musí být tři: dárce, dar a obdarovaný. Duch svatý je dar. A to darování toho vztahu Otec – Syn, té naší participace na tom vztahu Otec – Syn, se děje v lásce Boží, v tom Božím sebedarování v Duchu svatém. To zobrazuje schéma číslo 1.

Svobodný Bůh je posledním kořenem naší svobody. Je to pěkně vidět v textu Gal 4,4–4,7. To je úžasně hluboký Trojiční text, který ukazuje na to, že my v tom Duchu zakoušíme svobodu synů... Bůh, transcendetní Bůh je poslední kořen naší svobody.

My tu Trojici poznáváme skutečně až v momentě, kdy přijmeme víru v Syna. Jahve je Bůh Otec, který nemůže být bez Syna a Ducha. Ale je zároveň nedokonale poznávaný. Protože my toho jediného Boha Otce poznáváme natolik, nakolik jsme v Synu a nakolik jsme přijali Dar Ducha. 

On existuje spor. Karl Rahner se vrací k tomu novozákonnímu Bohu a říká: Jahve je Bůh Otec. X Otcové tomisti vycházejí ze svatého Augustina a sv. Tomáše a říkají, že díla trojice navenek jsou společní všem třem osobám – Jahve musí být celá Trojice! Ale když si znovu prohlédnete to schéma a uvědomíte si, co jsme už řekli, zjistíte, že v našem uvažování mají pravdu obě strany. Jahve je Bůh Otec, ale nikdy není bez Syna a bez Ducha svatého.

Premiéra pořadu – pondělí 5. 10. 2009 v 16 hodin
Repríza – následující čtvrtek 8. 10. 2009 v 0.05
Repríza – v neděli v 10.30 hodin