Erik Čipera: Postižení jsou v lockdownu celý život
Původně pracoval jako dobrovolník pro asistenci v Jedličkově ústavu. Dnes je ředitelem obecně prospěšné společnosti Asistence, podporující lidi s tělesným a kombinovaným postižením. Erik Čipera se stará o to, aby mohli tito lidé svobodně a samostatně žít a byli nedílnou součástí společnosti.
Dobrovolnickou činnost v Jedličkově ústavu si náš host zvolil, protože si chtěl rozšířit obzory a také proto, že bydlel a dodnes bydlí nedaleko právě této instituce. Tehdejší student FAMU ještě netušil, že se práci s hendikepovanými lidmi bude věnovat až dosud. „Byl tam nějaký miniaturní zácvik a pak mě poslali do místnosti, kde probíhalo setkání lidí s postižením (…) jeden z nich byl hrozně přátelský a komunikativní a vyzval mě, ať si s ním jdu zahrát šachy. Tak jsem si s ním zahrál a v tom přijel druhý, jestli s ním nezajdu na záchod, což pro mě bylo velký překvapení. To jsem teda nečekal, že se chodí i na záchod,“ vzpomíná náš host na své začátky.
V době pandemie se podle Čipery situace postižených lidí nezměnila výrazněji, než situace celé společnosti. „Obecně lze říct, že spíš zbytek společnosti se trochu přiblížil těm podmínkám, jaké mají pro život lidé s postižením. Tím, jak se osekaly možnosti co dělat, jak jsou lidé nuceni být doma (…) To jsou takové ochutnávky toho, co lidé s těžším tělesným postižením zažívají po celý život,“ vysvětluje ředitel společnosti Asistence. I proto na svém blogu uvádí, že „řada lidí s nejtěžším zdravotním postižením má lockdown celý život.“
Jako pozitivum náš host uvádí, že momentálně je o práci v sociálních službách poměrně velký zájem. Bohužel jsou zde i překážky. Jednou z nich je poslanecký návrh novely zákona o sociálních službách, jehož zásadní částí je navýšení plateb za sociální služby. To je podle Čipery nepřijatelné, protože i při stávajících cenách je člověk ve čtvrtém stupni postižení schopen ze svých dávek uhradit pouze asistenci na nezbytné úkony jako je stravování a hygiena. Tito lidé se pohybují na hranici chudoby. „Když chtějí žít aktivním způsobem, musejí si sehnat peníze navíc. (…) My proto děláme kampaň Pátý stupeň. Chtěli bychom, aby byl stupeň (zdravotního postižení), který by byl individuální, a dokázal by změřit potřeby každého člověka a doručit mu tu pomoc přesně v rozsahu, jaký potřebuje. To se umí, to jde,“ uzavírá Erik Čipera.
Celý rozhovor poslouchejte v audioarchivu.
foto: Štěpán Lohr, archiv hosta
Související články
Kateřina Kovaříková: Dala jsem si úkol propagovat folklor v médiích
Hostem Jana Krbce v dnešním Dopoledni s Proglasem byla hudební redaktorka Kateřina Kovaříková. Kde se u ní vzala láska k folkloru a dechovce? Poslouchá i jinou hudbu? A jak se jako „nevěřící“ dívá na věřící prostředí a kolegy v práci?
Neizolujme osoby se zdravotním postižením, vyzývají němečtí biskupové
Při příležitosti dnešního Mezinárodního dne osob se zdravotním postižením upozornili němečtí biskupové v dopise na současnou situaci, která je podle nich výrazně tíživá i pro osoby se zdravotním postižením, které se dostávají do izolace a čelí překážkám, se kterými se mnozí nemohou vyrovnat. Patří mezi ně izolace a nemožnost se o sebe postarat. Své poselství vydal i papež František. Ten stejně jako němečtí biskupové zdůraznil potřebu občanských aktivit pro začlenění hendikepovaných.
Začal Týden rané péče, kampaň na zvýšení povědomí o rodinách vychovávajících dítě s postižením
Tento týden se koná třináctý ročník osvětové kampaně Týden rané péče, která má za cíl zvýšit povědomí o tom, čemu čelí rodiny vychovávající dítě s postižením, a jak jim v jejich situaci raná péče pomáhá. Program se na rozdíl od minulých ročníků přesunul do online prostoru. V dnešním Dopoledni s Proglasem jsme hovořili s vedoucí Společnosti pro ranou péči z její pražské pobočky Petrou Mertlovou.
