Jaderná fyzička Martináková: Provoz jaderné elektrárny se neliší od každé jiné elektrárny

„Potom, co jsem zavrhla možnost realizovat se jako princezna a kosmonaut, jsem se chtěla stát farmaceutem (…) a oslovil mě učitel fyziky s tím, že se otevírá obor jaderné elektrárny a že bych ho mohla zkusit studovat,“ vzpomíná s úsměvem paní Martináková. Studium jaderné fyziky jí připadalo perspektivní, protože v té době končila výstavba Jaderné elektrárny Dukovany. „Tak mi přišlo bezva, že bych pracovala v moderním zajímavém oboru a ještě nedaleko místa bydliště,“ dodává.

Po studiu pak skutečně nastoupila do dukovanské elektrárny, nejprve na oddělení životnosti a následně do útvaru reaktorové fyziky, kde pracuje dodnes. Zde s kolegy zajišťuje dodávání a správné, licencemi podložené používání jaderného paliva.

„Provoz jaderné elektrárny se neliší od provozu každé jiné elektrárny. Rozdíl je v tom, že my nesypeme uhlí do kotle, ale vkládáme do reaktoru jednou ročně jaderné palivo,“ popisuje jaderná fyzička proces výroby elektřiny za pomoci štěpené reakce, která uvolňuje teplo, jež je použito k provozu parních turbín. Ty pak generují elektrickou energii.

Kromě jaderné fyziky se Želmíra Martináková soustředí na fyzičku tělesnou, a to dle svých slov „celoročně a dlouho.“ Dokonce se závodně věnovala kulturistice a tuto sportovní kariéru zakončila jako vicemistryně České republiky. Nyní především s celou rodinou jezdí na kole a v zimních měsících na běžkách. „V současné době máme i doma provizorně zřízenou posilovnu,“ uzavírá.

Jak se uchovává použité jaderné palivo a jak se paní Martináková dostala také k překladatelství, se dozvíte v celém rozhovoru, který je k poslechu v našem audioarchivu.

foto: Želmíra Martináková, archiv hosta