Jan Čenský: Potlesk je pro herce dopingem. Chybí mi kontakt s diváky

V květnu oslavil kulatých 60 let. "U nás se to tak sešlo, otec v březnu oslavil 90 let, dokonce synovec měl 30. Tak jsme udělali takovou oslavu 30-60-90. Uvědomil jsem si, že člověk nezastaví čas a neměl by lpět na maličkostech," říká s úsměvem Čenský.

V minulosti bydlel v bytě na pražském Smíchově, ve kterém vyrůstal i jeho otec, ale kvůli neshodám s majitelem se musel vystěhovat. "Vyrůstal jsem v Orlických horách, takže je mi stejně bližší les a voda než ruch velkoměsta. Úplně náhodou jsme našli na Benešovsku místo a postavili jsme dům na zelené louce. Je mi tam dobře na těle i na duchu," přiznává herec a moderátor.

Rád hraje před publikem. Při nedávné online konferenci si uvědomil, že mu chybí přímý kontakt s diváky. "Hrozné je, že se nedíváte do očí, koukáte na kameru. Většinou se lidi nedívají do očí, dívají se někam dolů. Jsem ze staré školy. Já tohle prostě neumím. Potřebuji si sednout face to face," vysvětluje.

Na otázku, jestli k němu mladší herečtí kolegové cítí respekt, Jan Čenský odpovídá: "Já mám pocit, že mají strašný respekt. Já jsem zarostlý a jde ze mě teď strach. Občas se mě bojí oslovit. To je báječné. Užívám si to."

V roce 1989 podepsal petici Několik vět. Proč to udělal? "Souhlasil jsem s tím a připadalo mi to správné a přirozené," přiznává. V tu chvíli se nebál ztráty práce. " Byl jsem dokonce pyšný. Nepřemýšlel jsem v ten moment nad tím, co by to mohlo způsobit," dodává Čenský.

Celý rozhovor s Janem Čenským si můžete poslechnout u nás v audioarchivu. 

foto: Kateřina Rózsová, Radio Proglas, 2021