Marie Rottrová: Nebaví mě sedět v pracovně a zpívat si pouze s podklady
Stovky písní, řadu alb, koncerty doma a v zahraničí i úspěšný televizní pořad. To všechno si na účet své bohaté kariéry může připsat Marie Rottrová, ostravská rodačka s přídomkem "první dáma českého soulu". V Dopoledni s Proglasem jsme se jí ptali na její profesní i životní cestu.
„Já mám pauzu a vůbec nejsem rozezpívaná,“ usmívá se paní Rottrová poté, co zazpívala úvod písně Rozmarné stvoření, se kterou na počátku své kariéry uspěla v soutěži Hledáme nové talenty. „Věřte, že mě to nebaví, sedět ve své pracovně a poslouchat podklady svých písniček a zpívat. Člověk potřebuje lidi, kapelu a mít kolem sebe živo, rušno, diváky, jeviště, zkoušky,“ dodává.
Marie Rottrová kromě zpívání také moderovala pořad Divadélko pod věží. Toho se dle svých slov zpočátku bála, ale díky spolupráci scénáristy Miloše Zapletala a setkávání s hosty, při kterých si pořad připravili, ji obavy opustily. „Třeba Jožka Kroner mi nabídl písničku, ať zpíváme spolu Když jsem šel z Hradišťa. Já jsem nikdy tu písničku neslyšela a je zajímavé, že je to moravská píseň, já jsem Moravačka a naučil mě ji Slovák,“ vzpomíná.
Spolupráce interpreta se skladatelem potažmo textařem není podle Marie Rottrové vždy podmíněna tím, aby se navzájem dobře znali. Například se Zuzanou Navarovou se setkala pouze několikrát. Podle paní Rottrové „(Navarová) měla ráda to, jak zpívám. Takže člověk nemusí toho druhého tak úplně znát, stačí, když ho absorbuje, jeho zpívání, jeho přístup k muzice. To mnohdy stačí. Ale samozřejmě je lepší a jsou případy, kdy jsme se s těmi lidmi osobně znali dobře. To jsou Jaroslav Wykrent, Jarek Nohavica, Jiřina Fikejzová i Pavel Vrba a Zdeněk Borovec.“
Celý rozhovor také o předávání hudebních genů v rodině nebo o tom, v jakých prostorech Marie Rottrová nejraději zpívá, poslouchejte v audioarchivu.
foto: Marcela Kopecká, Radio Proglas
Související články
Klarinet jako životní cesta
"V šesté třídě mi dal pan učitel poprvé do ruky klarinet, mně se ozvalo několik tónů – a od té doby jsem ten nástroj vlastně neodložila," říká Zdeňka Andreášová, pedagožka Základní umělecké školy Iši Krejčího v Olomouci, kde vyučuje hru na klarinet a saxofon od roku 1972.
Naďa Konvalinková: V lockdownu jsem uklízela. Pěkně šuplík po šuplíku.
Charakterizuje ji vlídný úsměv a pozitivní přístup k životu. Má za sebou desítky divadelních, filmových a televizních rolí a nedávno oslavila významné životní jubileum. Jak vnímá svou profesi a co jí přinesla dlouhá pauza způsobená pandemií? Zeptali jsme se i na její práci v Nadačním fondu Rozum a Cit.
Kultura se stala obětním beránkem, upozorňuje ředitel ND Brno Glaser
"Možná za pár let při zpětném pohledu na toto období budeme rádi, že nám pandemie sundala milosrdné závoje z očí, ale za těch třináct měsíců průběžného zavírání kulturních institucí jsme my i lidé, kteří vnímají, jak důležité je umění a setkávání s lidmi, přišli o mnohé," posteskl si ředitel Národního divadla Brno Martin Glaser, jenž byl hostem dnešního Dopoledne s Proglasem. Ve funkci ředitele působí od roku 2013, tedy osm sezón.
