Kultura se stala obětním beránkem, upozorňuje ředitel ND Brno Glaser

"V tuto chvíli vlastně vůbec netušíme, kdy a za jakých podmínek bychom mohli otevřít. Už nemám vůbec odvahu u nás v divadle u kolegů vzbuzovat nějakou další marnou naději, že třeba za tři týdny bychom mohli právě zkoušené hry, ať už v opeře nebo činohře, odehrát nikoliv do prázdného sálu, ale třeba aspoň pro 150- 200 lidí. Vyjednávání, která probíhají, nikam zatím nevedou. Na kulturu se uplatňují ta nejpřísnější kritéria. Mám pocit, že se stala takovým obětním beránkem, protože je na ní vidět, že se jakoby pořád něco dělá a epidemii nějakým způsobem řídíme," rozhořčeně poznamenal ředitel Glaser a upozornil, že zatímco ke kadeřníkovi lze jít i s ne příliš kvalitním antigenním testem, do divadla to není možné ani s PCR testem. "Strašně mě to mrzí, protože naši politici nás bohužel okrádají o to nejcennější, co máme, a to je čas. Peníze jsou sice prima, ale čas je hodnota, kterou každý máme v omezeném a přesně daném množství. Pokud jej nemůžeme teď smysluplně naplnit a prožít, jak bychom chtěli, zůstanou jizvy, které si poneseme pořád," uvedl dramatik, který ale původně na univerzitě věnoval chemii. Teprve následně vystudoval činoherní režii a dramaturgii na pražské DAMU, a během studia přijal angažmá v Jihočeském divadle, jehož kmenovým režisérem se stal roku 1998. Za nastudování hry Rolanda Schimmelpfenniga „Arabská noc“ získal cenu Josefa Balvína. Původní hra Petra Zelenky „Očištění“ byla na cenách Nadace Alfréda Radoka vyhlášena jako nejlepší uvedená česká hra právě v jeho režii a mezi diváky se staly velmi populární komedie psané pro otáčivé jeviště v Českém Krumlově. Kromě vedení Národního divadla Brno v roce 2013 se Martin Glaser posléze stal i ředitelem dvou festivalů: Janáček Brno a Divadelní svět, v jehož rámci byla v květnu 2018 uvedena inscenace kontroverzní hry chorvatského režiséra Olivera Frljiče Naše násilí – vaše násilí.  "Bylo to asi jedno z nejnáročnějších období, kdy nějaké umělecké dílo, které navíc skoro nikdo neviděl, protože bylo uvedeno jednou v sále pro 200 lidí, hýbalo společností tak, že divadlo plnilo titulní stránky novin. Vyjádřil se k tomu v médiích úplně každý, kdo mohl. Pro mě to byl signál, že vlastně to, na čem si zakládáme, o čem pořád mluvíme, tzn. že jsme jako národ a společnost velmi tolerantní, tak tomu tak vůbec není. Někteří lidé věc vnímali, jakože jsme jim tím způsobili bolest a utrpení. To, bych nikdy nechtěl. Na druhou stranu si myslím, že umělci, divadelníci a obecně vlastně všichni lidé mají povinnost nechat ostatní lidi, aby mohli ukázat svůj úhel pohledu," zhodnotil s odstupem tří let kauzu ředitel Martin Glaser s odkazem na téma tehdejšího ročníku festivalu, kterým byla svoboda.

Celý rozhovor s redaktorkou Hanou Svanovskou si můžete poslechnout ze záznamu.