Naďa Konvalinková: V lockdownu jsem uklízela. Pěkně šuplík po šuplíku.
Charakterizuje ji vlídný úsměv a pozitivní přístup k životu. Má za sebou desítky divadelních, filmových a televizních rolí a nedávno oslavila významné životní jubileum. Jak vnímá svou profesi a co jí přinesla dlouhá pauza způsobená pandemií? Zeptali jsme se i na její práci v Nadačním fondu Rozum a Cit.
S příchodem pandemie se paní Konvalinkové stejně jako všem kolegům z herecké branže zásadně změnil životní rytmus. Sama ale přiznává, že vynucenou pauzu možná sama potřebovala. „Prvních 14 dní jsem prospala. Já jsem zjistila, v jakém jsem byla velkém šrumu, a kdybych měla pokračovat v tom tempu, nedopadlo by to nejlíp. Takže jsem hodně odpočívala a pak jsem začala uklízet byt. Pěkně šuplík po šuplíku,“ usmívá se. Mnoho věcí se jí tak podařilo skrze různé nadace poslat dál lidem, kteří je ještě využijí.
Naďa Konvalinková ráda vzpomíná na slova svého profesora pana Václava Vosky: „Říkal: ‚Aby se potkal člověk s rolí s divákem, to se stane skutečně málokdy.‘“ Nicméně i paní Konvalinková těchto momentů za svoji dlouhou hereckou kariéru zažila mnoho. „Já vždycky žiju tím nejnovějším představením, takže například ve Sňatcích z rozumu se mi možná podařilo přiblížit k té pravdě a k tomu prožitku,“ uvádí.
Také jsme hovořili o Nadačním fondu Rozum a Cit, který paní Konvalinková dlouhodobě podporuje. Tento fond se věnuje pomoci pěstounským rodinám. „V poslední době je naším největším úkolem pomoct dětem a rodinám s počítači a laptopy (pro online výuku). Vezměte si, že ty rodiny mají osm, některé i patnáct dětí. Takže jak by mohly mít tolik počítačů? Také přispíváme na doučování,“ uzavírá.
Celý rozhovor poslouchejte v audioarchivu.
foto: Marcela Kopecká, Radio Proglas