Na dřeň s Milanem Tesařem: Proč některé věci říct můžu, a jiné ne?
Ty nikdy nekladeš lidem otázky, řekla mu jedna Švýcarka, a Milan Tesař se možná poprvé v životě zamyslel nad tím, že se trochu odlišuje. Dnes je uznávaným hudebním publicistou, který natáčí rozhovory s lidmi z celého světa, a pokládáním otázek se živí.
Jak je možné, že člověk, pro kterého je běžná komunikace někdy opravdu náročná, se za mikrofonem úplně promění? „Moje přirozená povaha je, že se neptám. S nadsázkou říkám, že dělat profesionální rozhovory je pro mě jediná možnost, jak si s lidmi popovídat,“ usmívá se Milan, pro kterého je těžké začít spontánní rozhovor nebo mluvit jen tak o ničem. Mikrofon všechno mění: za ním se vyznačuje sebejistým, v rozhlasu vytrénovaným hlasem. Ani byste nevěřili, že mu ještě jako studentovi řekli, nemůžeš moderovat, protože huhňáš. „Vedlo mě to k tomu, že jsem začal cíleně pracovat na tom, jak mluvím. Někdy je opravdu důležité slyšet něco negativního.“
V běžné komunikaci Milanovi někdy život ztěžují konvence. Proč by například nemohl lidem říct, že jim to nesluší, pokud je to pravda? „Přišlo mi to vždycky jako nespravedlnost: proč některé věci říct můžu a jiné ne? Možná nad tím moc přemýšlím a snažím se všechno zdůvodnit, zatímco něco se prostě dělá proto, že je to součást konvence.“
S hudebním redaktorem Radia Proglas jsme si povídali také o tom, jak moc v životě spoléhá na logiku, a že se spontánními rozhodnutími mu pomáhají hodinky. Nebo o tom, na co může být člověk v životě opravdu hrdý. Přišla řeč i na vztah k Bohu. „Možná to zní troufale, ale snažím se povídat si s ním. Jestli mi odpovídá? Nevím, tuším, že snad ano,“ přiznává Milan.
Pochybuje někdy o tom, jestli je na správném místě? Jak se seznámil se svou ženou? Dá se víra v Boha uchopit hlavně rozumem? A jak s tím souvisí Aspergerův syndrom? Rozhovor s Milanem Tesařem vysíláme 28. května, ale najdete jej taky v podcastových aplikacích.
Spotify,Google Podcasts,Apple Podcasts nebo Soundtier
Líbí se vám rozhovor v pořadu Na dřeň? Podpořit nás můžete zde.
Foto: archiv Milana Tesaře
Související články
Na dřeň s Josefem Suchárem: Krásný věci někdy hodně bolej
Josefa Suchára, neratovského faráře, zná díky komunitě v horské vesničce Neratov spoustu lidí jako přátelského a schopného kněze, pro kterého nic není problém, a který má vášeň pro traktory. Cítí se ale někdy Josef i přes čilý komunitní život jako kněz sám? A co je podle něj na celibátu nejtěžší? "Povolání ke kněžství je jedna věc, povolání k celibátu věc druhá," říká. Otevřený rozhovor o úskalích kněžské služby, samotě, ale také třeba o tom, jestli jde s Bohem uzavřít smlouva a proč bychom si věci měli přát.
Na dřeň s Bárou Černoškovou: Mužskému světu se dokážu ubránit
Už od malička miluju sport, a tak byl kanál ČT4 mým nejvyhledávanějším televizním programem. Vždy jsem zpozorněla, když se na obrazovce objevila Barbora Černošková, která byla dlouho dobou jedinou ženou ve studiu.
Na dřeň s Petrou Burianovou: „Úsměv je neuvěřitelná zbraň!“
Pozvat si do pořadu určeného primárně přemýšlivým vysokoškolákům ženu, která vyhrála soutěž amatérských cukrářů a pekařů na obrazovkách České televize, se může zdát jako naprostá absence zdravého úsudku a kvalitní inspirace. To by byl ale opravdu velmi rychlý soud mimořádně zajímavé ženy, která v dalším dílu pořadu Na dřeň nejen že dává nahlédnout do zákulisí televizní soutěže, ale především nabízí pohled zkušené matky, manželky, vytrvalé studentky a poctivé právničky na mnohá témata, která se dotýkají nás všech každý den.
Na dřeň s Janou Sladkou Ševčíkovou: Usínala jsem s tím, že už to nikdy neudělám
Hromady jídla, ze kterého by se vám normálně udělalo špatně a potom zvracení, které si sami přivodíte – to je ve velké zkratce bulimie, nemoc, která může končit smrtí. Příběh Jany Sladké Ševčíkové má naštěstí happyend, o dvanáctileté zkušenosti s poruchou příjmu potravy dnes už jen vypráví. O tom, že žít s bulimií není žádný med, ale že se s ní i přesto dá vypořádat, bude další díl pořadu Na dřeň.
