Na dřeň s tanečnicí Pavlínou: Co bych si vzkázala? Nezapomeň, že míň je víc
Výbušná nespoutanost a svoboda, které jsou nakažlivé tak, že se do nich člověk dokáže zamilovat po první protančené písni. Radost sdílená na tanečním parketu. Možná už jste taky zažili swing a možná vám taky učaroval. Nebo jste si ťukali na čelo, co na tom lidi vidí. Ať už patříte tam či onam, tenhle rozhovor je pro vás všechny.
Před sedmi lety se skupina kamarádů a bláznů do swingu rozhodla založit SwingWings, taneční školu, kolem které vznikla poměrně velká komunita. Dalo by se říct, že Pavlína Korcová je její duší, těžko postradatelným člověkem. Rozhovor s ní je nejen o tanci, ale také o hlubokém ponoření do nitra, o naslouchání hudbě, o komunikaci. O tom, jaké to je, být ženou ve vedoucí pozici, a zároveň manželkou a matkou. O tom, že do tance můžete dát všechno.
„Vždycky, když jdu tančit nějakou připravenou choreografii, tak mám na začátku, nechci říct meditaci, spíš krátké uvědomění si, s jakými emocemi na ten parket jdu, co chci předat, co všechno si s sebou nesu. Pro mě osobně je to obraz ženy, která má občas pocit, že toho nese na ramenou hodně, ale snaží se to brát s grácií. Snažím se dát do toho osobnost,“ popisuje Pavlína co se děje předtím, než vstoupí na taneční parket při vystoupení nebo při soutěži, jakou je například European Swing Dance Championship. Z té si mimochodem v roce 2015 s tanečním partnerem Peterem přivezli zlato v kategorii Open Showcase, přestože kvůli zranění museli vynechat všechny akrobatické prvky.
Jakto, že jí na pohárech ze soutěží vlastně tolik nezáleží? Proč odmítla nabídku učit na tour v Mexiku a postupovat po kariérním žebříčku mezinárodní lektorky? A jaké jsou vlastně kořeny swingu – je to jen veselý tanec, nebo v něm lze nalézt netušenou hloubku?
„Co bych si vzkázala? Nezapomeň, že míň je víc. Asi bych to ráda věděla už ve dvaceti,“ říká Pavlína v rozhovoru, který uslyšíte ve čtvrtek 19. listopadu od 16.00. Pustit si jej můžete kdykoli v podcastových aplikacích Spotify, Google Podcasts, Apple Podcasts nebo Soundtier.
Foto: David Poul
Související články
Na dřeň s Markem Janásem: Taky dokážu poslat lidi do háje
Drogově závislým, lidem ve vězení, bezdomovcům, nemocným, ženám v azylových domech, Romům, cizincům – nejen těmto lidem za svůj život pomáhal Marek Janás, sociální pracovník a bývalý jezuita. O sociální práci, jeho cestě do řádu a zpátky do běžného života je další díl pořadu Na dřeň.
Na dřeň s knězem Jendou Krbcem: Když je chlap smutnej a brečí, nemá to komu říct
O chvílích, kdy to člověk chce raději napálit do stromu. O vyhoření, které se týká nejen učitelů, doktorů nebo sociálních pracovníků, ale taky kněží. A o radosti, kde a zda ji hledat. O tom všem je další díl pořadu Na dřeň.
Na dřeň s TIMEM: Vedu veřejnou samomluvu
Neboj! Klid,. Chovej se slušně. Jsou vám tato slova povědomá? Možná jste je zahlédli na fasádách brněnských domů, na skružích městské periférie, nebo v knize b jako brno. Streetartista a umělec, autor angažovaných nápisů ale i interiérů, který vystupuje anonymně pod pseudonymem TIMO, je hostem dalšího dílu Na dřeň.
Na dřeň s Víťou Marčíkem: Musíš vyjít, cesta se ti ukáže
Do studia přišel bosky a před rozhovorem poprosil o modlitbu. Dávalo mi to smysl - Víťu Marčíka znám jako herce, komedianta, věřícího člověka - až při přípravě otázek jsem zjistila, že před konverzí byl komunistou.
