Na dřeň o ekumenismu s Jaroslavem Pokorným: Ať každý slouží Bohu tam, kde je mu dobře
S vystudovaným jaderným fyzikem, bývalým katolickým knězem a současným kazatelem Církve bratrské v Českém Těšíně o jeho životních zvratech, rozdílech a spojitostech mezi křesťanskými církvemi i o tom, zda má smysl směřovat k jejich sjednocení.
Ekumenismus. V každé křesťanské církvi se o něm mluví, málo kde se žije. Jaroslav Pokorný ho přitom zná ze všech stran – za svůj život vystřídal členství ve třech křesťanských církvích. I když zpětně přiznává, že jeho život byl plný velkých přemetů, ničeho prý nelituje. „Když se dívám na svůj životní příběh, vidím v tom vedení našeho Boha. Při pohledu zpět mě naplňuje vděčnost a jsem rád za každé období mého života, protože v každém jsem toho mohl mnoho přijmout.“
Jedním z těchto významných období Pokorného života bylo i necelých deset let v pozici katolického kněze. Po misii na Filipínách se rozhodl kněžství i katolickou církev opustit: „Přišlo mi, že důrazy jsou kladeny na věci na druhé nebo třetí koleji, jako je život podle desatera nebo na svátosti. Na to ústřední, aby člověk vstoupil osobně do vztahu s Ježíšem, aby přijal jeho dílo, aby to vedlo k podstatné změně života, na to se mi zdálo, že důraz není.“ V rozhovoru ale jmenuje také celou řadu věcí, kterých si na katolické církvi váží a které mu imponují.
V současnosti pracuje Jaroslav Pokorný jako kazatel Církve bratrské v Českém Těšíně. V rozhovoru dává za příklad tamní společenství pastorů protestantských církví i přátelství s knězem v místní katolické farnosti a říká, že pestrá paleta křesťanských církví existuje právě proto, že každý člověk je jiný a přitahuje ho něco jiného.
Co církve rozděluje a spojuje? A má podle Jaroslava Pokorného smysl snažit se o sjednocení? Poslouchejte pořad Na dřeň ve čtvrtek v 16:00 na Proglasu nebo kdykoliv v podcastových aplikacích.
Související články
Kristova láska hýbe světem, smiřuje ho a sjednocuje – motto setkání Světové rady církví
K jednotě vyzval papež František účastníky shromáždění Světové rady církví a popřál jim, aby zasedání, které v německém Karlsruhe trvá do 8. září, bylo „smysluplné, plodné a prohloubilo a posílilo pouta společenství mezi církvemi a náboženskými společnostmi“. Shromáždění se účastní na čtyři tisíce lidí; přednášky a semináře se konají na osmi místech města na jihozápadě Německa. Zítřejší hlavní bohoslužbu přenáší i německá televizní stanice ZDF.
Na dřeň o kněžských seminářích: Chyba je v systému, s představenými máme chuť to změnit
Cítí nedůvěru a příliš velký důraz na vnější formy, občas mají pocit, že si sami o sobě nemůžou rozhodovat. Jedním dechem ale dodávají, že chyby jsou systémové a jejich představení i oni sami se s tím snaží něco udělat. O problémech českých kněžských seminářů, podobě kněžství ve 21. století i vizích do budoucna mluví studenti kněžského semináře Jan Hála a Matěj Jirsa, své postřehy připojuje také Jan Pavlíček, který byl na kněze vysvěcený před rokem a půl.
Na dřeň o rozvodu s Jiřím Zajícem: Na manželství jsem outsider
Má za sebou bohaté životní zkušenosti jako pedagog, publicista a skaut. Za úspěchy ale mnohdy stojí i prohry. Za tu největší považuje Jiří Zajíc nepovedené manželství, které skončilo po pětadvaceti letech. V tu dobu již měli spolu s manželkou tři děti.
Na dřeň s Rosamar: Když neproměňujeme bolest, nemáme světlo ani pokoj
Rosângela De Oliviera Salazar pochází z Brazílie a žije zasvěceným životem v celosvětovém ekumenicky otevřeném hnutí Fokoláre. Momentálně působí v Praze, kde se také mimo jiné stará o mládež.
Na dřeň s Ivetou Hudákovou o zjevení: Vybrala si mě, i když jsem byla křehká a nedokonalá nádoba
V 11 letech se Ivetě a její kamarádce zjevila na slovenské hoře Zvir Panna Maria. Zjevení se opakovalo každý měsíc pět let – do roku 1995. Od té doby už život Ivety Hudákové nikdy nebyl stejný. O tom, co tato zkušenost a hlavně tlak veřejnosti v jejím životě změnil, ale hlavně o tom, co ji setkání s Marií naučilo, si s Ivetou Hudákovou povídá Alžběta Havlová.
Na dřeň s Filipem o zjevení: Myslel jsem, že se to děje všem věřícím
Vědu a rozum vždycky považoval za důležité. Mladý informatik ale po jednom neobvyklém zážitku musel uznat, že Bůh je. O zjevení, o strachu, který při něm pocítil, ale i o důsledcích, které na Filipa Pražáka celá zkušenost měla, je tento nový díl pořadu Na dřeň.
Na dřeň s redaktory: Při správném rozhodnutí cítím v srdci klid
Co mám vlastně v životě dělat? Tuto otázku si často pokládají jak mladí, tak životem zkušení lidé. Dobře si zvolit školu a povolání, životního partnera, místo k životu... O tom, jak se naučit dobře rozhodnout a taky jak porozumět, co je vlastně pro mě v životě nejlepší, si povídají redaktoři pořadu Na dřeň.
Na dřeň s šikanovanou řeholnicí: Říkali mi „sestra ano“
Některá místa a prostředí si jako lidé, a o to více možná jako křesťané, idealizujeme. Snad i proto nás potom může překvapit fakt, že šikana, ponižování podřízených nebo manipulace nejsou vyhrazeny jen školním třídám nebo světským pracovištím. Naopak – rozhodně se nevyhýbají třeba ani řeholním řádům.
