Na dřeň s Rosamar: Když neproměňujeme bolest, nemáme světlo ani pokoj
Rosângela De Oliviera Salazar pochází z Brazílie a žije zasvěceným životem v celosvětovém ekumenicky otevřeném hnutí Fokoláre. Momentálně působí v Praze, kde se také mimo jiné stará o mládež.
„Na začátku nebyl jednoduchý ten kulturní šok. Češi na mě byli velmi milí a nenarazila jsem na špatné lidi, ale působili na mě uzavřeně,“ odpovídá Rosamar na otázku, jak moc je život v srdci Evropy jiný. „U nás jsou hned na potkání vztahy vřelé. Než ale vybudujete takový vztah tady, zabere to hodně času,“ dodává.
Adaptace na odlišné prostředí pro ni ale nebylo to nejtěžší v životě, s čím se musela potýkat. „Jednou mi maminka volala, že policie pátrá po mém bratrovi, který odešel z domova s kamarády. Neměl u sebe doklady a domů se už nevrátil. Pátralo se po něm dlouho a nikdy se nenašlo ani jeho tělo. Už to bude dvacet let,“ komentuje jednu z mnoha ran, které její rodinu zasáhly.
Dá se s takovými životními těžkostmi vypořádat? Jaké je to opustit domov a žít na druhé straně světa? Vidí Rosamar naději v mladých lidech? Poslouchejte pořad Na dřeň ve čtvrtek 30. září od 16 hodin na Proglasu, nebo kdykoliv poté v audioarchivu a v podcastových aplikacích.
Související články
Na dřeň s Petrem Pithartem: Důležité nejsou hodnoty, ale jejich pořadí
S bývalým předsedou české vlády Petrem Pithartem o lásce k poezii, chybách a prohrách, ale také o zradě, srovnávání hodnot a výzvách, které stojí před dnešní mladou generací.
Na dřeň s Ivetou Hudákovou o zjevení: Vybrala si mě, i když jsem byla křehká a nedokonalá nádoba
V 11 letech se Ivetě a její kamarádce zjevila na slovenské hoře Zvir Panna Maria. Zjevení se opakovalo každý měsíc pět let – do roku 1995. Od té doby už život Ivety Hudákové nikdy nebyl stejný. O tom, co tato zkušenost a hlavně tlak veřejnosti v jejím životě změnil, ale hlavně o tom, co ji setkání s Marií naučilo, si s Ivetou Hudákovou povídá Alžběta Havlová.
Na dřeň o ekumenismu s Jaroslavem Pokorným: Ať každý slouží Bohu tam, kde je mu dobře
S vystudovaným jaderným fyzikem, bývalým katolickým knězem a současným kazatelem Církve bratrské v Českém Těšíně o jeho životních zvratech, rozdílech a spojitostech mezi křesťanskými církvemi i o tom, zda má smysl směřovat k jejich sjednocení.
Na dřeň s Bárou Hrzánovou: Bez víry není vnitřní svoboda
Herečku a zpěvačku Barboru Hrzánovou jsem poprvé viděla už jako malá na představení Hrdý Budžes, které se mi nikdy neomrzí. Po několika letech jsem se s ní setkala na demonstracích, kde mě zaujal její zápal pro spravedlnost a morálku. Ale taky mě překvapilo, že se jako herečka, zvyklá vystupovat před tisíci lidí, zdráhala na závěr protestu zazpívat českou státní hymnu. Nejsou to totiž jen noty a slova, jak sama říká. S vnitřní svobodou také úzce souvisí její cesta víry, která byla pestrá a nakonec ji dovedla zpět ke křesťanství.
Na dřeň a přímluvná modlitba: Cítila jsem, jak něco odchází. A obrovskou úlevu
Kateřina a Daniel - dva mladí lidé, dva různé příběhy. Pojí je ale zkušenost s přímluvnou modlitbou. Pomoc se rozhodli vyhledat ve chvíli, kdy nevěděli, jak si s určitým problémem poradit. Dan díky modlitbě znovu prožil momenty z dětství, ve kterých se cítil osamělý a nejistý, a vrátilo mu to chybějící sebevědomí. Katka zase pochopila, že díky složitému vztahu s otcem opakovaně vyhledává ty nesprávné muže.
