Křesťanští teologové prvních tří století – 4. díl
Mezi apoštolské spisy řadíme i dílo Pastýř Hermův. Na první pohled by nás to mohlo překvapit, protože stylem tento text odpovídá spíše apokryfní apokalypse.
Hlavní postavou ve spisu je Hermas, který byl prodán do Říma jisté Rhodě do otroctví. Jednou ji spatřil, jak se koupe a zatoužil po ní. Vyprávění pak pokračuje Hermovými viděními. To už byl svobodným člověkem. Nejprve se mu zjevuje stará žena a pak anděl v podobě pastýře. Proto se dílo nazývá Pastýř Hermův.
Hermas má výčitky svědomí pro své minulé touhy, ale nakonec se dovídáme, že to, pro co se Bůh na Herma hněvá, není jeho vzplanutí. Hermas totiž opustil vlastní rodinu. Nedokázal snést svoji upovídanou ženu a děti, které se zřekly víry. Proto je ve viděních vyzýván, aby své jednání napravil a k rodině se vrátil.
Anděl Herma pak formou příkazů a podobenstvími učí rozeznávat mezi zlem a dobrem. Důležitým poselstvím díla je ale také důraz na možnost pokání. Text byl nejspíš napsán v době, kdy křesťané takovu otázku vážně řešili: zda je možné po křtu činit pokání, pokud člověk zhřešil? Pastýř Hermův tvrdí, že ano. Dokonce ukládá Hermovi jako úkol, aby tuto zvěst o možnosti pokání všude šířil.