Farářka Kopecká: Můžu bojovat, ale tím, kdo nakonec vyhrává, je Bůh
Nejprve pracovala v korporátní společnosti. Pak vystudovala teologii a stala se farářkou Československé církve husitské. Co se změnilo v jejím životě, že svou úspěšně se rozvíjející pracovní profesi opustila? A proč si při křtu vybrala jméno "Vítězná"? Martina Viktorie Kopecká byla hostem dnešního Dopoledne s Proglasem.
„U nás se nechodilo do práce, u nás se chodilo sloužit,“ vzpomíná Martina Viktorie Kopecká na život v rodině, kde oba její rodiče pracovali jako záchranáři. „To, že se chodí sloužit, znamená, že se jde i o Vánocích, Velikonocích, o svátcích, v neděli, že je člověk volán i nad rámec svých služeb. Já jsem neznala běžnou pracovní dobu,“ pokračuje paní Kopecká. Službu tedy vždy brala jako součást života, že je třeba lidem pomáhat i přes vlastní vyčerpání, bolesti a obtíže, protože „ta služba se na to neptá.“
Argumenty pro studium teologie musela tehdejší zaměstnankyně velké korporátní firmy dle svých slov horko těžko vydobývat, a to jak pro rodinu tak sobě samé. „Sama jsem dost dobře nevěděla, proč bych zrovna já měla studovat teologii. Ono to bylo takové praktické rozhodnutí. Já jsem chtěla mít vysokoškolské vzdělání, ale vnímala jsem jako velmi obtížné se dostat na vysokou školu a Husitská teologická fakulta přijímala studenty do dálkového studia bez přijímaček. Já jsem se dostala jako naprosto nepopsaný list do jednooborového studia teologie,“ vzpomíná farářka s tím, že brzy se do oboru zamilovala a pak už bylo snadné toto rozhodnutí obhájit.
V roce 2011 se Martina Kopecká nechala pokřtít v Církvi československé husitské a přijala jméno Viktorie. „Hledala jsem nějaké jméno, které bude ladit s Martinou. Martina je pohanské jméno, protože Mars je bůh války. A když jsem si říkala ‚válka‘, tak by k tomu sedělo nějaké vítězství, ale já jsem nechtěla, aby to vítězství bylo moje. Já jsem chtěla zvýraznit to, že v mém životě vyhrává Bůh, že vyhrál Kristus, kterého jsem objevila, v jehož učení se pokouším nahlédnout. Takže ta Viktorie je vítězná, bojující, válčící, ale v tom Kristově jménu. A vnímám to tak do dneška, jsem s tím jménem ohromně srostlá. Martina Viktorie je spojení, které mě vždycky odkazuje k tomu, že já sice můžu bojovat, můžu se drápat kamkoli, ale tím, kdo nakonec vyhrává, je Bůh,“ uzavírá.
Jak Martina Viktorie Kopecká spojuje svoji práci farářky a také psychoterapeutky? A v čem spočívá její spolupráce s Ministerstvem zahraničních věcí? To vše se dozvíte v celém rozhovoru v audioarchivu.
foto: Jana Křivánková
Související články
Marie Rottrová: Nebaví mě sedět v pracovně a zpívat si pouze s podklady
Stovky písní, řadu alb, koncerty doma a v zahraničí i úspěšný televizní pořad. To všechno si na účet své bohaté kariéry může připsat Marie Rottrová, ostravská rodačka s přídomkem "první dáma českého soulu". V Dopoledni s Proglasem jsme se jí ptali na její profesní i životní cestu.
Karel Tomek: Zdraví není to nejdůležitější
Manažer a dirigent souboru Musica animata, elektroinženýr, řidič autobusu, zpěvák a varhaník a obrovský pejskař. Jak a proč se tomuto všemu Karel Tomek věnuje? A jak dokázal přijmout těžkou nemoc a smrt své manželky? Na to jsme se ptali v Dopoledni s Proglasem.
Marek Šmíd: Katolickou církev komunisté vnímali jako součást starého kapitalistického režimu
V noci z 13. na 14. dubna roku 1950 proběhla v komunistickém Československu násilná likvidace klášterů a mužských katolických řeholních řádů nazvaná Akce K. Průběh i následky této události jsme si ve čtvrtečním Dopoledni s Proglasem připomněli s historikem a teologem Markem Šmídem.
Terapeut Julius Bittmann: Terapie rodičů dětí s autismem je nesmírně důležitá
2. dubna jsme si připomněli Světový den porozumění autismu. Pozvání do Dopoledne s Proglasem přijal Julius Bittmann, terapeut věnující se dětem trpícím poruchami autistického spektra a speciální pedagog z Terapeutického a sociálně rehabilitačního střediska nestátní neziskové organizace Národního ústavu pro autismus (NAUTIS).
Karolína Honsová: S dětmi je lepší o smrti mluvit, než nemluvit
Víc než kdy jindy jsou naše rodiny zasaženy realitou smrti. Ta není náročná jen pro dospělého člověka, ale také pro dítě, které se s ní musí vyrovnat stejně jako kdokoli jiný. Jak mluvit s dětmi o smrti? Zamlčet před nimi realitu smrti blízkého člověka, nebo přiměřeným způsobem tuto informaci sdělit? Jak postupovat, jaká slova zvolit? Na tyto otázky jsme hledali odpovědi s psycholožkou Karolínou Honsovou.
"Už si nepředhazujeme, kdo je lepší." O ekumenismu s katolickým knězem a husitskou farářkou
„Zůstaňte v mé lásce, a ponesete hojné ovoce“ – tato Kristova slova z Janova evangelia uvozují letošní Týden modliteb za jednotu křesťanů. Ten začíná právě dnes, 18. ledna, v den památky Panny Marie, Matky jednoty křesťanů. O tom, jaké výzvy přináší letošní ročník, jak se daří ekumenismu na úrovni farností a sborů či jaké poznatky o jednotě křesťanů přineslo dění kolem koronaviru, jsme hovořili s brněnskou farářkou Církve československé husitské Sandrou Silnou a římskokatolickým knězem Josefem Hurtem spravujícím farnost v Brandýse nad Labem.
Církev československá husitská slaví 100 let své existence
Služba Bohu a pomoc člověka, obhajoba křesťanských hodnot, dialog se společností, pěstování odkazu věrozvěstů Cyrila a Metoděje, Mistra Jana Husa či Jana Ámose Komenského, vyznání vlastních vin i úcta k novodobým svědkům víry z doby totalitního pronásledování - to jsou některé prvky, na kterých Církev československá husitská staví oslavy sta let své existence.
