Karel Tomek: Zdraví není to nejdůležitější

„Bylo to velké Boží vedení,“ vzpomíná Karel Tomek na své hudební počátky. „Zbožně jsem stál na kůru a hleděl na pana Pavla Saláka, tehdejšího i nynějšího varhaníka (v kostele svatého Martina v Třebíči), jak hraje na varhany. Když mě viděl, zeptal se mě, jestli umím hrát na klavír a pak mi řekl: ‚Přijď večer hrát na mši svatou.‘ Koukal jsem tam na manuály, na rejstříky a oči mně vypadávaly z důlků. (…) A tak jsem začal hrát na varhany. Bez zkoušek, bez trénování,“ popisuje náš host s tím, že to bylo krásné „hození do vody“, které doporučuje všem začínajícím hudebníkům.

Vznik souboru Musica animata byl na počátku „Trapas nejen ve smyslu toho slova, ale tak se opravdu jmenovalo naše první hudební uskupení v roce 1981. (…) Výjimka byla, že jsme zpívali čtyřhlasně a se smyčcovým doprovodem.“ Trapas byl posléze přejmenován na STM, tedy Sbor třebíčské mládeže, a v roce 1994 definitivně na Musica animata. „To znamená hudba oživlá, oživující,“ vysvětluje pan Tomek. Repertoár se manažer a dirigent snaží vybírat tak, aby vždy nasadil laťku o něco vyšší, než si sbor myslí, že zvládne. To se neobejde bez kritiky, ale podle Karla Tomka tato strategie dovádí zpěváky k nebývalým výkonům.

Velkou oporou pro našeho hosta v jeho činnosti byla manželka Liduška, která zemřela roku 2007. V roce 1999 jí byla diagnostikována roztroušená skleróza. „Dnešní bůžek je zdraví. Hlavně to zdraví. Opravdu, přátelé, není to to hlavní. Zdraví není to nejdůležitější. Vím to ze své vlastní zkušenosti. Nejdůležitější je vědět, proč jsem na světě, jaký má smysl můj život a také jaký má smysl moje utrpení,“ popisuje náš host život s těžce nemocnou manželkou, která své každodenní utrpění trpělivě odevzdávala za druhé. „Nemoc, kterou dostala, kterou jsme byli oba dva obdarováni, nás natolik sblížila, že z té vzájemné lásky žiju dodnes,“ uzavírá Karel Tomek.

Celý rozhovor, ve kterém jsme se dotkli i elektroinženýrství či řízení autobusu, poslouchejte v audioarchivu.

foto: Jan Matějka