Na dřeň s terapeutkou Karolínou Nyitrayovou: Nejkrásnější moment dne byl, když jsem jen pila čaj
Když Karolína Nyitrayová vstupovala na 14 dní do ticha a samoty v indickém klášteře, ještě nevěděla, jak se jí tato zkušenost to bude v následujících týdnech hodit. Když potom z kláštera vyšla, svět vypadal úplně jinak – vir COVID-19 změnil životy lidí na celém světě. Všichni jsme nyní nuceni trávit mnohem víc času sami, bez každodenních rozptýlení, jsme nuceni zpomalit. K čemu může být dobré být sám se svými myšlenkami? A co dělat, když nás přepadne úzkost a strach?
Svůj návrat po devíti letech domů do České republiky si Karolína asi představovala jinak. Roky studovala psychologii a veřejné zdraví ve Velké Británii, vyzkoušela si práci terapeutky i adiktoložky, poslední půl rok strávila na duchovní cestě po Asii. Kvůli pandemii se ale musela vrátit dříve, a nyní je zavřená doma. Karanténu ale snáší dobře. Připravila ji na to také zkušenost z kláštera v Indii, kdy se dobrovolně rozhodla prožít 14 dní v tichu bez jakýchkoli možností rozptýlení. „Nejkrásnější na samotě je právě to, že nás nic nerozptyluje – v každodenním životě naše mysl pořád někam utíká,“ říká Karolína.
Program v klášteře sestával kromě jídla a spánku pouze z meditace. „Nejprve jsem se cítila hodně nesvá, pořád mě něco rozptylovalo,“ popisuje průběh pobytu Karolína a dodává, že po pár dnech se ale zklidnila: „Nejkrásnější část dne potom třeba bylo jen to, že jsem pila čaj. Prostě jsem...pila čaj,“ popisuje banální činnost s nadšením Karolína. Mluví ale také o tom, že tento typ samoty a odloučení není dobré dělat bez nějakého učitele nebo předchozí průpravy. „V tichu se mohou vynořit i naše strachy a nepříjemné myšlenky,“ říká.
Povídaly jsme si tak o tom, jak s takovými negativními myšlenkami pracovat: „V dnešní době nás velmi lehce může napadnout myšlenka nakazím se koronavirem,“ popisuje jednu z terapeutických technik Karolína: „A tato myšlenka potom rozpoutá řetězovou reakci, kdy na sebe začne nabalovat další úzkostné myšlenky – kdo se postará o mého psa, kdo o dům, nejsou roušky, můžu zemřít…“ Jak tuto reakci zastavit? Poslechněte si naše vyprávění ve čtvrtek 26. března v 16 hodin, nebo potom kdykoliv v podcastových aplikacích.
„Myslím, že tato pandemie je velmi dobrá facka. Facka, abychom se probudili. Často zapomínáme i na to, že všichni zemřeme. A myslíme si, že smrt je něco, co k životu nepatří,“ říká Karolína: „Je to takový neduh moderní doby, kdy jsme od té reality naprosto odtržení – od reality, že všichni jednou zemřeme,“ říká Karolína a dodává: „Myslím, že je důležité, abychom se teď zaměřili na naši duchovní cestu.“
Líbí se vám rozhovor v pořadu Na dřeň? Podpořit nás můžete zde.
A zde malá ukázka, jak probíhá natáčení rozhovorů během karantény.