Na dřeň s Karolínou Presovou: Okamžiky, které věnuju nicnedělání, se mi obrovsky vyplácí
Taky to znáte? Ráno vstanete a jako první zkontrolujete svůj mobil. Vidíte sociální sítě dřív než kartáček nebo ranní kávu. Přerušujete konverzaci s druhými lidmi, abyste zkontrolovali e-maily nebo sociální sítě.
Často jíte u pracovního stolu a při jídle sledujete videa nebo filmy či seriály. Není pro vás jednoduché dokončit úkol, protože práci často přerušujete kontrolováním e-mailů, zpravodajských serverů nebo sociálních sítí. Jdete online, když se necítíte psychicky dobře.
Popsané situace jsou podle webu Replug.me indikátorem toho, že vás online svět vtáhl nad běžnou míru. Vystudovaná socioložka Karolína Presová o tom ví své – k založení projektu ji inspirovala zkušenost se životem v Indonésii. „Kvůli práci jsem si musela zřídit Instagram, začala jsem do toho zapadat, dávat tam víc fotek … trávila jsem tam víc času, než jsem si přála. Tam jsem si vyzkoušela, jaké to je, když život stavíme paralelně reálně, ale zároveň i ve virtuální realitě. Jak je to časově a mentálně náročné,“ popisuje Presová.
S Karolínou Presovou jsme mluvily o tom, proč nás sociální sítě tolik přitahují. „Dají se získat učebnice, kde je popsané, jak nadesignovat online produkty tak, aby je lidi nadužívali. Ty principy jsou velmi propracované, založené na neuropsychologii a sociologii. Úplné základy jsou, že to jde na dřeň člověka, oni jdou po základních instinktech. Proto je to tak lákavé, proto tam trávíme tolik času,“ vysvětluje Karolína Presová v rozhovoru, ve kterém jsme se věnovaly také otázce, zda je něco dobrého na nicnedělání.
„Když si člověk dá dvacet minut, jenom tak si klidně sedne na ulici, houpe si nohama, nebo si doma sedne na sedačku, dívá se z okna, ale do ničeho se nenutí, nedělá nějakou aktivitu, která vede k nějakému seberozvoji, kariérnímu rozvoji … zkrátka jenom je se svými myšlenkami, tak to je neskutečně vzácný okamžik,“ myslí si Karolína Presová. A proč je pro ni takto strávený čas důležitý? „Okamžiky, které věnuju nicnedělání, se mi obrovsky vyplácí: v kreativitě, soustředění, v celkové spokojenosti.“
K čemu může být „čas bytí s vlastními myšlenkami“? A co Karolína Presová viděla v Indonésii, že se rozhodla založit projekt Replug.me? Poslouchejte další díl pořadu Na dřeň, ve čtvrtek 2. dubna od 16.00 na Radiu Proglas, nebo kdykoli v podcastových aplikacích (Spotify,Google Podcasts,Apple Podcasts nebo Soundtier).
Líbí se vám rozhovor v pořadu Na dřeň? Podpořit nás můžete zde.
Související články
Na dřeň s redaktory: Spadla jsem a klepala se. Prostě jsem věděla, že je to On.
„Chtěla bych udělat díl o našich transcendentálních zážitcích.“ Takhle nešikovně jsem svým kolegům v podcastu Na dřeň předestřela svůj nápad udělat díl o našich duchovních zážitcích a věcech mezi "nebem a zemí".
Prokop Siostrzonek: Ani v těch těžkých chvílích nejsme sami
Doba mimořádných opatření znamená pro většinu lidí i mimořádný denní režim. Trávíme více času se svými blízkými, s rodinami, více času v uzavřeném prostoru. Změnila ale nějak tato situace režim kláštera, kde mniši spolu tráví běžne mnoho času?
Na dřeň s Erikem Taberym: „Člověk si uvědomí, jak je to všechno strašně křehké“
Sešli jsme se den před úterým 10. března, dnem, kdy vláda v Česku oznámila, že zavírá školy a akce nad 100 lidí. Koronavirus tak do našeho rozhovoru ještě nezasáhnul. Naštěstí - nejsem si jistá, jestli by si Erik Tabery, šéfredaktor časopisu Respekt, ještě na povídání o jiných věcech našel ani ne tak čas, ale spíš myšlenkovou kapacitu. Tabery žije pro svou práci, k rozhovoru jsem si ho ale pozvala kvůli tomu, co mu mnoho let jeho psaní a všechny ostatní činnosti hodně komplikovalo – zdravotní problémy, o kterých promluvil až nyní, kdy se jich po dvaceti letech zbavil.
Na dřeň s Janou Sladkou Ševčíkovou: Usínala jsem s tím, že už to nikdy neudělám
Hromady jídla, ze kterého by se vám normálně udělalo špatně a potom zvracení, které si sami přivodíte – to je ve velké zkratce bulimie, nemoc, která může končit smrtí. Příběh Jany Sladké Ševčíkové má naštěstí happyend, o dvanáctileté zkušenosti s poruchou příjmu potravy dnes už jen vypráví. O tom, že žít s bulimií není žádný med, ale že se s ní i přesto dá vypořádat, bude další díl pořadu Na dřeň.
Na dřeň s Pavlem Gruberem: Říkají nám „lékaři teroristů“
Po osmi a půl letech ve funkci opustí k poslednímu březnu židli šéfa českých Lékařů bez hranic. Ač sám nemá zdravotnické vzdělání, řídí tuzemskou pobočku jedné z nejznámějších humanitárních organizací na světě, která poskytuje rychlou a profesionální lékařskou péči především v místech válečných konfliktů. Pavel Gruber o své práci tvrdí, že v ní především našel smysl.
Na dřeň s Anetou Vidurovou: Věděla jsem, že tu s ním chci být, dokud to půjde
Aneta Vidurová je hostem dalšího dílu Na dřeň. Ten má tentokrát dva díly. V prvním se zaměříme na její rozhodnutí si vzít za manžela Michala, který trpí svalovou dystrofií. Druhý, který naladíte pouze na podcastech, se týká intimního života manželů. Poslouchejte ve čtvrtek 27. prosince v 16 hodin na Radiu Proglas.
Na dřeň s Boženou Havlovou a Radovanem Voříškem: Ďábel je rozzuřený pes na řetězu
Vidět působení zla v práci s drogově závislými nebo lidmi ve věznicích zřejmě není těžké. Co ale když toto zlo „ožije“ přímo před vámi a třeba vás i osloví?
