Na dřeň s Laďkou Blažkovou: Nejsme ti, co nosí tepláky a slintaj si na triko. Krásná si připadám
Pořad v souvislostech
S Ladislavou Blažkovou
Budeme vysílat
S Martinou Holcovou
S Evou Samkovou
S Víťou Marčíkem
Vysílali jsme
S Radkem a Helenou Habáňovými
S Jaroslavem Pokorným
S Ladislavou Blažkovou
Audioarchiv
Může si člověk připadat krásný a přitažlivý, i když jeho tělo vypadá od narození jinak než těla ostatních? A jak být v pohodě s tím, když člověk po třicítce ještě nemá životního partnera - a protože je na vozíku, znamená to, že zatím musí být závislý na pomoci rodičů nebo asistentů? Ladislava Blažková, mluvčí Ligy vozíčkářů, je na vozíku kvůli dětské mozkové obrně. Osobní rozhovor o životě ženy na vozíku s ní vede Alžběta Havlová.
„Moje tělo je jiné – třeba moje ruka. Kvůli spasmám, které v ní mám. Taky mám po operaci z dětství spoustu jizev,“ říká Laďka, která na vozík i přes pravidelné cvičení usedla hned v dětství. „Člověk by se měl mít rád, protože neexistuje nikdo jiný, s kým trávíš víc času, než sám se sebou. Takže nemít se rád mi nepřijde vůbec logické,“ odpovídá bez přemýšlení. Přesto člověka napadne srovnání s ostatními ženami. „Je to normální, že se vozíčkáři koukají po lidech, co chodí. I já jsem vždycky randila jenom se zdravými kluky – nepotřebuju žít ve čtyřech, stačí mi žít ve dvou,“ naráží na fakt, že dva partneři na vozíku k sobě budou vždy potřebovat asistenty. Jak se teď Laďka srovnává se životem single vozíčkářky, která je zatím závislá na pomoci rodičů? A má někdy obavy z budoucnosti?
Laďka vystudovala dvě vysoké školy, byla na misi v Africe i s kamarádkami na pouti do Santiaga de Compostela. „Nemám ráda, když se někdo na lidi s postižením dívá jako na chudáčky. Nemám těžší život,“ vysvětluje Laďka a dodává, že se svým hendikepem je většinou srovnaná. „Kdyby mě Bůh chtěl uzdravit, tak to dávno udělá. Ale zatím teda nechodím. Takže asi chce, abych si ten svůj hendikep tak nějak prožila,“ říká.
Rozhovor o sebepřijetí, i o tom, jakým chováním člověka na vozíku zaručeně urazíte, naladíte ve čtvrtek 3. června v 16 hodin. Poté kdykoli v podcastových aplikacích.
foto: Alžběta Havlová, Radio Proglas, 2021
Související články
Na dřeň s Kamilou Zlatuškovou: Jako matky to máme v práci výrazně těžší
Producentka a režisérka Kamila Zlatušková má pestrý nejen život pracovní, ale i ten rodinný. S příchodem prvního syna na vlastní kůži poznala, jak je někdy těžké tyto dva světy kloubit. Rozhovor o tom, jaké to je, když na rodičovské dovolené zůstane s dítětem otec, o výchově dětí, ale i tom, jak se žije v temperamentním manželství.
Na dřeň se Stanislavem Balíkem: Není jedno, co si myslíme a jak žijeme
Vedoucí pozice mu dělají dobře, i když přiznává, že jsou občas svůdné. Důraz ve výchově studentů i mladých skautských vedoucích klade hlavně na laskavost a důslednost, snaží se u nich hledat nadšení a nadání, zároveň ale dodává, že za rozvoj svých hřiven je zodpovědný každý sám. O vedoucích pozicích, výchově i výzvách pro dnešní mladé lidi mluvíme v novém dílu pořadu Na dřeň se Stanislavem Balíkem.
Na dřeň s Bárou Hrzánovou: Bez víry není vnitřní svoboda
Herečku a zpěvačku Barboru Hrzánovou jsem poprvé viděla už jako malá na představení Hrdý Budžes, které se mi nikdy neomrzí. Po několika letech jsem se s ní setkala na demonstracích, kde mě zaujal její zápal pro spravedlnost a morálku. Ale taky mě překvapilo, že se jako herečka, zvyklá vystupovat před tisíci lidí, zdráhala na závěr protestu zazpívat českou státní hymnu. Nejsou to totiž jen noty a slova, jak sama říká. S vnitřní svobodou také úzce souvisí její cesta víry, která byla pestrá a nakonec ji dovedla zpět ke křesťanství.
Na dřeň a přímluvná modlitba: Cítila jsem, jak něco odchází. A obrovskou úlevu
Kateřina a Daniel - dva mladí lidé, dva různé příběhy. Pojí je ale zkušenost s přímluvnou modlitbou. Pomoc se rozhodli vyhledat ve chvíli, kdy nevěděli, jak si s určitým problémem poradit. Dan díky modlitbě znovu prožil momenty z dětství, ve kterých se cítil osamělý a nejistý, a vrátilo mu to chybějící sebevědomí. Katka zase pochopila, že díky složitému vztahu s otcem opakovaně vyhledává ty nesprávné muže.
Na dřeň s Michaelou o přímluvné modlitbě: Terapie má své limity, Bůh ne
Mít se rád, žít bez lží o sobě samém a zbavit se trápení i traumat, která v sobě nosíme. I toto může být výsledek přímluvné modlitby. Michaela se této modlitbě věnuje několik let, pomohla už desítkám lidí. O modlitbě, která může mít větší sílu, než si myslíme, o zázracích, které se během ní dějí, ale i o zlu, které občas může vylézt na povrch.
Na dřeň s vězeňským kaplanem: Viděl jsem mnoho zázraků
Vězeňské prostředí působí na většinu lidí deprimujícím dojmem. Jak ho ale vnímá člověk, pro nějž je setkávání s vězni každodenní realitou? Otto Broch je trvalý jáhen, dlouhá léta působil jako kaplan v olomoucké vazební věznici a před nedávnem se stal hlavním kaplanem Vězeňské služby České Republiky. Rozhovor o tom, zda-li je těžké vězně vnitřně nesoudit, o křehkosti vztahu mezi kaplanem a odsouzeným, ale i o radosti a pokoji.
Na dřeň s Eliškou Podzimkovou: Dokresluju realitu, chybí mi v ní hravost
Elišku Podzimkovou jde jen těžko zařadit do nějaké pracovní škatulky. Obzvlášť, když se tomu sama vyhýbá. Já bych ji nejspíš označila jedním slovem: umělkyně. Je ilustrátorkou, grafičkou a fotografkou na volné noze. Ve svých devětadvaceti letech má za sebou už mnoho úspěchů a zážitků, ale také rakovinu, která jí byla diagnostikována v šestnácti letech.
Debata redaktorů Na dřeň: Církev je skvělá. Jen to společnosti neumíme ukázat
Šest redaktorů Na dřeň ve speciálním velikonočním dílu tohoto pořadu rozebírá svoji víru žitou v katolické církvi. O radostech, rozpacích i možnostech života spojeného s jedním z největších světových společenství vypráví s lehkostí a vtipem, nebojí se přitom sami zacházet, jak obvykle žádají od svých hostů, až na dřeň.
Na dřeň s budoucí řeholnicí: Pochybnosti v klášteře nemizí, ale je pod nimi pokoj
Alžběta Vašků už půl roku obývá klášter Milosrdných sester sv. Kříže v Kroměříži. Chystá se na život sestry sv. Kříže a píše o tom internetový deník, ve kterém odkrývá nejen život za zdmi kláštera, ale také své pocity a myšlenky.
Na dřeň s manželi Poláškovými: Doma vidím anděly, ale i špinavý hrnce a pokaděný plínky
Josefa Poláška známe především jako divadelního a filmového herce. Se svou ženou Míšou, která je varhanice, mají tři děti. Je vůbec reálné skloubit herectví a rodinu? Co přináší do jejich manželství víra? A jak přijali nemoc nejmladší dcerky?
Na dřeň s Tisíckráte: Vedle papeže Františka má církev i nás
Na dřeň tentokrát navštívilo šest hostů, jejich jména však nepadnou. O humoru i vážných věcech tentokrát s autory satirického webu Tisíckráte.
Na dřeň s Josefem Zemanem: Toho pravého si vybíráme pudově
Nevěra vždycky rozbije vztah. Když partner něco udělá špatně, je dobré mu to říct. Hlavní je, aby manželství dobře fungovalo. Tyto a další představy o partnerských vztazích někdy nevědomky převádíme v partnerství a manželství do praxe. V rozhovoru s terapeutem a manželským poradcem Josefem Zemanem zjistíme, že na opravdovou lásku se často musí úplně jinak.
