Na dřeň s vězeňským kaplanem: Viděl jsem mnoho zázraků
Vězeňské prostředí působí na většinu lidí deprimujícím dojmem. Jak ho ale vnímá člověk, pro nějž je setkávání s vězni každodenní realitou? Otto Broch je trvalý jáhen, dlouhá léta působil jako kaplan v olomoucké vazební věznici a před nedávnem se stal hlavním kaplanem Vězeňské služby České Republiky. Rozhovor o tom, zda-li je těžké vězně vnitřně nesoudit, o křehkosti vztahu mezi kaplanem a odsouzeným, ale i o radosti a pokoji.
Otto Broch vstoupil úplně poprvé do olomoucké vazební věznice jako stavební technik. Zároveň byl v té době studentem teologické fakulty, a tak se nakonec stalo, že ve věznici našel místo pro svou pasotrační službu. „Věznice je jako můj druhý domov,” říká po bezmála třiceti letech praxe vězeňského kaplana. Zároveň však dodává, že ze začátku v něm vězeňské prostředí vyvolávalo depresivní a tísnivé pocity, které z něj vyprchaly až po letech.
„Vězení je místo koncentrovaného zla s vlastními pravidly,” popisuje kaplan drsnou realitu vezeňského prostředí, ve kterém však i přes všechnu jeho negativní tíseň byl svědkem mnoha obrácení a lidských proměn.
„Jedním z nejhmatatelnějších projevů Boží přítomnosti ve vězení je pokoj. Vězni ale často neví, jak s ním zacházet, jak jej chránit, a tak ho zase snadno ztrácí. Dostanou sílu, povyskočí, ale většinou skočí šipku rovnou do něčeho špatného,” vypraví Otto Broch, který během své duchovní služby viděl spoustu vzplanutí, ale také spoustu vyhasnutí.
V rozhovoru vzpomíná i na moment, kdy se ocitl na prahu vyhoření. „Cítil jsem, že se na toho člověka už nedokážu napojit. Velkým varováním pro mě bylo, když jsem se setkal s lidmi, kteří skutečně přijali Boha, a ve mně už to nevzbudilo radost nebo nadšení. Jakoby mi to bylo jedno”, popisuje Otto Broch chvíli, kdy si uvědomil, že je čas něco změnit.
Jaké výzvy mu práce ve věznici přináší? Lze najít za mřížemi radost? A proč je jeho vztah s Bohem neustálý Jákobův zápas?
Nejen na tyto otázky odpovídá Otto Broch v dalším díle pořadu Na dřeň v rozhovoru s redaktorkou Marií Moreno. Poslechněte si jej ve čtvrtek 15.4. v 16:00 ebo kdykoli v podcastových aplikacích.
Související články
G. Kabátová: Je třeba, aby si vězni uvědomili, co dělali špatně. Oběti jim často touží odpustit
Odsouzené lidi za mřížemi doprovází nejen psycholog nebo kaplan, ale často také dobrovolníci, kteří přicházejí pod záštitou Mezinárodního vězeňského společenství. V čem jejich práce spočívá?
Na dřeň o kněžských seminářích: Chyba je v systému, s představenými máme chuť to změnit
Cítí nedůvěru a příliš velký důraz na vnější formy, občas mají pocit, že si sami o sobě nemůžou rozhodovat. Jedním dechem ale dodávají, že chyby jsou systémové a jejich představení i oni sami se s tím snaží něco udělat. O problémech českých kněžských seminářů, podobě kněžství ve 21. století i vizích do budoucna mluví studenti kněžského semináře Jan Hála a Matěj Jirsa, své postřehy připojuje také Jan Pavlíček, který byl na kněze vysvěcený před rokem a půl.
Na dřeň s Pastoral Brothers: Předsudky vůči církvi? Měli jsme pocit, že věřící jsou méněcenní
Jakub Malý a Karel Müller. Dva evangeličtí faráři, kteří začali natáčet videa pro mládež ve farnosti. Teď jsou z nich faráři-youtubeři, kteří jsou se svým kanálem Pastoral Brothers skloňováni v médiích a ocitají se v různých žebříčcích významných osobností Česka. Ve videích a na sociálních sítích působí kvůli evangelizaci, ale i kvůli tomu, aby vyvraceli předsudky o církvi a přibližovali Bibli běžnému životu. Kromě těchto témat jsme v rozhovoru probírali také rozdíly mezi evangelíky a katolíky, o vztazích a o tom, jestli by se církev měla přizpůsobovat stylu života současné doby.
Na dřeň s Ivetou Hudákovou o zjevení: Vybrala si mě, i když jsem byla křehká a nedokonalá nádoba
V 11 letech se Ivetě a její kamarádce zjevila na slovenské hoře Zvir Panna Maria. Zjevení se opakovalo každý měsíc pět let – do roku 1995. Od té doby už život Ivety Hudákové nikdy nebyl stejný. O tom, co tato zkušenost a hlavně tlak veřejnosti v jejím životě změnil, ale hlavně o tom, co ji setkání s Marií naučilo, si s Ivetou Hudákovou povídá Alžběta Havlová.
Na dřeň s Filipem o zjevení: Myslel jsem, že se to děje všem věřícím
Vědu a rozum vždycky považoval za důležité. Mladý informatik ale po jednom neobvyklém zážitku musel uznat, že Bůh je. O zjevení, o strachu, který při něm pocítil, ale i o důsledcích, které na Filipa Pražáka celá zkušenost měla, je tento nový díl pořadu Na dřeň.
Na dřeň s Laďkou Blažkovou: Nejsme ti, co nosí tepláky a slintaj si na triko. Krásná si připadám
Může si člověk připadat krásný a přitažlivý, i když jeho tělo vypadá od narození jinak než těla ostatních? A jak být v pohodě s tím, když člověk po třicítce ještě nemá životního partnera - a protože je na vozíku, znamená to, že zatím musí být závislý na pomoci rodičů nebo asistentů? Ladislava Blažková, mluvčí Ligy vozíčkářů, je na vozíku kvůli dětské mozkové obrně. Osobní rozhovor o životě ženy na vozíku s ní vede Alžběta Havlová.
Na dřeň s Kamilou Zlatuškovou: Jako matky to máme v práci výrazně těžší
Producentka a režisérka Kamila Zlatušková má pestrý nejen život pracovní, ale i ten rodinný. S příchodem prvního syna na vlastní kůži poznala, jak je někdy těžké tyto dva světy kloubit. Rozhovor o tom, jaké to je, když na rodičovské dovolené zůstane s dítětem otec, o výchově dětí, ale i tom, jak se žije v temperamentním manželství.
Na dřeň a přímluvná modlitba: Cítila jsem, jak něco odchází. A obrovskou úlevu
Kateřina a Daniel - dva mladí lidé, dva různé příběhy. Pojí je ale zkušenost s přímluvnou modlitbou. Pomoc se rozhodli vyhledat ve chvíli, kdy nevěděli, jak si s určitým problémem poradit. Dan díky modlitbě znovu prožil momenty z dětství, ve kterých se cítil osamělý a nejistý, a vrátilo mu to chybějící sebevědomí. Katka zase pochopila, že díky složitému vztahu s otcem opakovaně vyhledává ty nesprávné muže.
Na dřeň s Michaelou o přímluvné modlitbě: Terapie má své limity, Bůh ne
Mít se rád, žít bez lží o sobě samém a zbavit se trápení i traumat, která v sobě nosíme. I toto může být výsledek přímluvné modlitby. Michaela se této modlitbě věnuje několik let, pomohla už desítkám lidí. O modlitbě, která může mít větší sílu, než si myslíme, o zázracích, které se během ní dějí, ale i o zlu, které občas může vylézt na povrch.
Na dřeň s Eliškou Podzimkovou: Dokresluju realitu, chybí mi v ní hravost
Elišku Podzimkovou jde jen těžko zařadit do nějaké pracovní škatulky. Obzvlášť, když se tomu sama vyhýbá. Já bych ji nejspíš označila jedním slovem: umělkyně. Je ilustrátorkou, grafičkou a fotografkou na volné noze. Ve svých devětadvaceti letech má za sebou už mnoho úspěchů a zážitků, ale také rakovinu, která jí byla diagnostikována v šestnácti letech.
Na dřeň s manželi Poláškovými: Doma vidím anděly, ale i špinavý hrnce a pokaděný plínky
Josefa Poláška známe především jako divadelního a filmového herce. Se svou ženou Míšou, která je varhanice, mají tři děti. Je vůbec reálné skloubit herectví a rodinu? Co přináší do jejich manželství víra? A jak přijali nemoc nejmladší dcerky?
Na dřeň s Karlem Patákem: Kéž by nebylo o čem psát
Karel Paták vedle své práce specializovaného zdravotního bratra provozuje už několik let také facebookovou stránku Visegrádský jezdec. Rozhovor s ním nabízí pohled do přemýšlení člověka, který podle vlastních slov ovlivňuje měsíčně statisíce lidí. Proč se rozhodl bránit demokracii a právní stát? A jak klikatá byla jeho cesta k poznání, že pro světlejší budoucnost musí sám přiložit ruku k dílu?
