Islám – znamení doby – 10. díl
Dějinám islámu se v našem cyklu budeme věnovat ještě jednou. Podíváme se na novověký vliv západních velmocí na tradičně muslimské země.
Od 17. století Evropa kolonizovala svět. To co byly dříve muslimské státy, jsou nyní kolonie evropských zemí. Ať už to vnímáme kladně nebo negativně, do těchto zemí se během staletí infiltrovaly i západní myšlenky. Zmiňme třeba ideu národního sebeurčení. Zásadně ovlivnila pohled muslimů na dějiny.
Národní sebeurčení bylo světu islámu odjakživa něco cizího. Tradovalo se, že do hlásání proroka Mohameda lidé žili v nevědomosti. Až po příchodu posla vlastně začaly lidské dějiny. Stát se muslimem s sebou neslo automaticky určitou míru poarabštění. S kolonizací ale přišel nový pohled na svět, na politiku a národ. Národní stát potřebuje vlastní dějiny a kořeny. K tomu ale nestačí povídání o Mekce a Medině. Muslimové tedy musí volit, zda najdou v dějinách před prorokem něco hodného zájmu anebo si zidealizují některé paradigma, jež jsme zmínili v předchozích dílech. Volit už však musí.
To nás přivádí k poslednímu paradigmatu islámských dějin. Jde o paradigma současnosti, které spíše hledí do budoucnosti. Kam se vydají muslimové? Budou ochotni a schopni reformovat své náboženství? Dojde v budoucnu k opravdovému dialogu? Některé události ukazují, že takové snahy mezi muslimy jsou. Povíme si o nich, abyste sami mohli zvážit, nakolik se jedná o přínosné a nakolik o zbytečné úsilí.